Ahojky,
Tak se po delší době hlasím, ale nestíhám vás dočíst. Počítám, že už je tu půlka z vás maminama.
Bohužel i moje těhulkování je u konce. Malý se narodil 19.7.2011 císařským řezem a vážil 1410g. Naštěstí je celkem v pořádku, sám dýchá, nemá žádné problémy, jen je malinký.
V neděli 17.7. jsem ráno trošilinku zašpinila. Nakonec jsme se rozhodli, že pro jistotu zajedeme do Nymburka na pohotovost. Tam mi řekli, že se mi zkracuje čípek a už je hodně krátký. Nechali si mě tam a dostala jsem kapačku na zastavení toho zkracování. A pro jistotu mi začali píchat kortikoiidy aby malýmu rychleji dozrály plíce. V pondělí ráno přišel primář s tím, že můj stav je sice pořád stejný, nezhoršuje se, ale že by tam malýmu případně nemohli pomoct. Tak mě převezli do Kolína, ale tam jsem absolvovala jen jeden UTZ s tím, že jsou tam zařízený na miminka až od 32 tt. Takže mě převezli do Podolí. A tam už jsem zůstala dlouhých 10 dní.
V Podolí mi dopíchali všechny kortikoiidy, stále kapačky, ale zdálo se, že rodit jen tak nebudu. Už mě málem převáželi na normální pokoj rizikového těhotenství, když mě se začalo špatně dýchat. Najednou jsem pořád kašlala, nemohla mluvit a bublalo to ve mě až to hezký nebylo. Tak mě převezli na JIPku, neustále monitorovali malýho, mě taky napojily a dostávala jsem další léky. Vylítla mi teplota, dýchat jsem nemohla a bylo mi fakt na umření. Z toho všeho malýmu začal růst tep a když byl okolo 200, rozhodl doktor, že prostě musí malý ven. Takže během 10 minut mě připravili na císaře a šlo se na sál. Já se probudila až po 6 hodinách na JIPce, když mě odpojili od dýchacího přístroje. Ukázalo se, že jsem jim na sále dost kolabovala a odcházelo mi srdce. Z JIPky mě pustili až po 3 dnech, jelikož jsem pořád nebyla schopná vydržet bez kyslíku.
Aby toho nebylo málo, tak při kontrole po tom císaři zjistili, že mi v děloze zůstal malý kousek placenty, takže jsem v úterý šla znova na sál na revizi.
Takže jsem porodila dítě aniž bych zažila jedinou kontrakci, nebo stah nebo dokonce prasknutí plodové vody. Z porodu si nic nepamatuju a malýho jsem mohla vidět až za 4 dny.
Ze začátku jsem to vůbec nezvládala, pořád jsem jenom brečela a měla pocit totálního selhání. Šetindělí bez toho abych mohla mít Vojtu u sebe je fakt peklo. Naštěstí malý nám dělá jen radost, včera už vážil 1560g a dokonce jsme poprvé kojili.
Mějte se krásně a já se zase ozvu
