Bondi, to je nádherná fotka 😀 Náš mrňous nám také občas posílá určité signály, někdy je to prostředníček, jednou zase paroháč. Ale foťák po ruce nebyl nikdy :S Zato se mi ho podařilo vyfotit, když se usmíval, tady tomu říkají „sourire d´ange“ (andělský úsměv), je to úsměv, který není ještě odpovědí na nějaký podnět, prostě se jen tak necíleně „usměje pod fousky“ 🙂 Já tyhle okamžiky zbožňuji, je tak roztomilý.
Jinak Bondi, Vojtík přibírá raketovým tempem, přibral skoro stejně jako ten náš prďola, který k porodní váze přibral 290g. On teda dost zhubl po porodu, takže vlastně přibral víc, ale kam se hrabeme na vás 🙂
K jednomu časopisu byla přibalená s velkou slevou velká knížka o dětech ve věku 0-1, je tam spousta zajímavých věcí. Mimo jiné tam také píšou o klokánkování (tady je to Maman kangourou – maminka klokan). Tenhle nápad vznikl v 70.letech 20.století v Kolumbii. V porodnici v Bogotě řešili dva pediatři problém s nedostatkem inkubátorů. Napadlo je umístit miminka mezi prsa maminky do šátku, kde byly nonstop celý den. A zjistili, že to výborně funguje a miminka přibírají až 200g týdně.
Kačko, koukej sem napsat, jak to bylo u tebe. Já ty vaše příběhy hltám jako nějakou detektivku.
