… No a až začalo, tak já blbec se to snažila prodýchávat, měla jsem pocit, že jsem to někde četla, že do poslední chvíle a že až pak mi někdo povolí tlačit – tak mě vyvedla z omylu a rychle nahnala na lehátko na bok (tak jsem si přála rodit) ať tlačím (i sama sobě rukama na břicho) a ono to nešlo, tak že dolů a do dřepu – manžel mě držel ze židle pod pažema a já se kroutila jak žížala – pak zas na stůl a konečně jsem cítila, že něco půjde – načež jsem slyšela PA, jak říkala nějakýmu doktorovi, že ještě nic. Pak mě povzbuzovala, ať teda pořádně zaberu, až začne kontrakce, tak já čekala a přišlo mi, že mi kontrakce nějak vymizely, tak jsem se prostě nadechla a tlačila, až se to nakonec povedlo – uf. Malýho mi dali hnedka na břicho a to bylo super, já se smála a brečela štěstím. Manžel nevěděl, co dřív, jestli fotit, stříhat šňůru, nebo se rozplývat. Pak Raďouška odnesli na očistu a zvážení, mně zatím odebírali pupečníkovou krev. Malýho zvážili na 3,30, tak jsem byla překvapená a jim se to taky nezdálo – zjistili, že je váha o cosi opřená, takže pak oprava na 3,90. Pak šel do náruče manželovi, po mé kontrole zas ke mně na první přisání – no byli jsme tam všichni spolu dlouho, na nic se nespěchalo. Jak se o téhle porodnici říká, že se tam člověk cítí jak na pásové výrobě, tak to mi vůbec nepřišlo, jsem naprosto spokojená.
Pak mě překvapilo, že hned po příchodu na šestinedělí mi malýho sestřička přivezla, ukázala, jak přebalit, jak přiložit na přisátí, no a tady ho máte, určitě to zvládnete – to jsem nějak nečekala, že mi ho hned takto svěří. Ale on tu první noc pěkně spinkal, neplakal, jen to přikládání k prsu nám vůbec nešlo, dva dny jsem to tam se sestrami řešila, mezitím jsme museli dávat ze stříkačky příkrmy, protože malej řval hlady. Sestry byly moc milé a trpělivé, pak mi jedna konečně ukázala super grif, jak malýho donutit se pěkně přisát, navíc se smála, že jsem přitom nakojila 50 (a to jsem předtím nikdy nenavážila ani gram), tak to mě povzbudilo a od té doby už pěkně kojíme. Jen u přisátí bojuju s ručičkama, pořád si je cpe před pusu a cumlá a má dost sílu, když si je tam drží, tak je to trochu o nervy, ale pak už dobrý. Žloutenku malej neměl a že jsme se tak vzchopili s tím kojením, tak na poslední den trošku přibral, takže nás pěkně na čas čtvrtý den pustili domů. Tak tolik „ve zkratce“ k našemu porodu a pobytu v porodnici.
