Bondi, já zkoušela dudlíka jen jako možnost utišení (nejspíš bolení bříška kvůli neodříhnutí), neměla jsem v plánu mu ho dávat vůbec, když nebude potřeba. Poprvé jsem to zkusila před pár dny, tedy ve více jak 6 týdnech. Možná to fakt asi bude tím, že když neznají dudlík od narození nebo těsně po, že se s ním hůř kamarádí. Asi našemu prďolkovi nahrazuje dudlíka pomazlení s mamuškou, což mě teda opravdu těší. Myslím, že pokud je miminko spokojené a nic ho nebolí, tak ani dudlík nepotřebuje. Ale třeba ještě na dudánka dojde, kdoví 🙂 Určitě je ale každé miminko jiné, některému to cumlání moc pomáhá, aby se uklidnilo, některé má dudlík totálně na háku.
Včera u nás byli na návštěvě přátelé, tak jsem na vlastní oči viděla první Francouzku, která kojila až do dvou let (do půl roku výhradně) a do práce šla v 9 měsících a to pak kojila ráno a večer. Ale dokud člověk nemá vlastní mimi, tak se na takové věci dřív neptá i když zná dotyčnou už déle 🙂 Také zjišťujete, jak se vám díky dětem rozšířila témata k hovoru? Teď se můžu i bavit o tom, kde sehnat levné oblečky, jaké hračky jsou nejvhodnější.
Připadá mi to, že až porodem se ze mě stala 100% žena, do té doby (i když jsem byla vdaná) mi to teď zpětně přijde, že jsem byla jen „nezralá holka“.
Také vám okolí říká, že úplně záříte a rozkvetly jste? Já jsem teda byla i předtím hodně optimistická a často se usmívala, ale teď mám pocit, že mám úsměv na tváři celý den, teda kromě spánku a těch pár okamžiků, kdy mě Maxík zlobí. Ale to už je teď fakt vyjímečně, dřív to bylo horší, když jsem se s ním prala, aby se přicucnul.
