Ahojky, no my dneska měli noc:S šla jsem spát v půl jedenácté a v 11 malej začal brečet, tak já že ho teda nakojím, ale vzbudil mě v tak pitomé fázi spánku, že mi tělo totálně protestovalo a strašně chtělo spát – to se mi ještě nestalo – normálně jsem nebyla schopná vydržet, než se Radovan sám pustí a musela jsem ho podřimujícího odcucnout, dát do postýlky a pokračovat ve spaní (nějak mě nenapadlo kojit vleže, byla jsem fakt mimo). No pak se vzbudil za hoďku a půl, tak jsem mu zas dala no a on začal pak brečet asi po třičtvrtěhodině – manžel nějak vycítil, jak to nedávám, vzal prcka a odešel s ním ležet do děcáku. Já hned vytuhla, no donesl mi ho za tři hodiny s tím, že asi celou dobu řval, ale že neví, měl špunty v uších a usnul:( To nechápu, na jednu stranu můžu být ráda, že jsem se trochu vyspala, na druhou se cítím dost blbě, jestli chudák fakt tak dlouho brečel:'( No pak jsem nakojila a spal pěkně v postýlce až do osmi a ráno byl jak sluníčko…
K těm dvojčatům – mně to takto říikala kámoška, když říkala, jak si představuje svou kariéru a tak, no že by chtěla ty dvojčata a pak zas do rozjeté práce… A já si tenkrát říkala, že to není špatné řešení, když chce člověk dvě děti a nechce na dlouho z práce. Jenže v tu dobu jsem pomýšlela na děti jako na nějakou „životní povinnost“, kterou je třeba někdy vykonat a vůbec mě nenapadlo, jak si to člověk může krásně užívat a chtít, aby tohle nikdy neskončilo:)
Holky, když už se tu tak zmiňovalo to snažilkování a prášky – hahá – vracíme se k původním tématům – už jste měly MS? Já totiž, když jsem byla s tím slepákem, tak na mě paní na utz koukala jak na ETýho, když jsem jí řekla, že jsem od porodu ještě neměla
Máňo, taky jsem přes malýho chvíli nosila manželovu flísku, než mi došla bunda. A ty nosíš Maxíka v nosítku na břiše?
Hm, Misho, říkáš, že hamánka ne? Prima, aspoň mám zúžený výběr:D
Pěkný zbytek neděle!