Bondi, žádnou paniku na Titaniku. U nás to bylo úplně stejné, když ležel, tak měl ručičky otevřené a při pasení koníků je měl v pěst. Určitě do začátku pátého to bylo takhle. Pak se to začalo zlepšovat, měl je otevřené na začátku pasení, pak je zase zavřel. Teď už je má otevřené pořád, i když při spinkání má spíše pěstičky. Ale já neznám nikoho, kdo by spal s roztaženými prsty jako kachna 🙂 Je důležité, že je otvírá a to že si bere hračky do ručičky je super. Já vím, že u vás se to bude asi sledovat z neurologického hlediska víc, ale já myslím, že je to takhle normální.
Misho, kolik druhů zeleniny už jste vystřídali? Někde jsem četla, že by to mělo být aspoň 10 druhů než se přejde na něco jiného (maso, ovoce…). My máme za sebou mrkev, dýni, fazolky, špenát a artyčok, tj. 5 druhů. Čeká nás hrášek a cuketa. Do těch je navíc přidaný pastiňák a skoro do všech druhů i brambor. Takže my po skončení budeme mít 9 druhů. Chci toho vyzkoušet co nejvíc než se najede třeba na maso, aby bylo jasné, co mu třeba bude dělat problém.
Včelko, abyste náhodou nebyly u nás zklamaní. My jsme totiž dost stranou od všech hlavních turistických atrakcí – Avignon 70 km (do centra), Arles a Nimes ještě dalších 40-50 km, Pont du Gard také, do Marseille 150 km (odtud se dá lodí na Ostrov If z románu Hrabě Monte-Christo). Nejblíž je to asi do okrových lomů v Roussillonu (cca 30 km), je to krása, ale člověk se tam může nádherně zaprasit a už to nevypere. O něco dál je to třeba na Lacoste, kde se nachází hrad Markýze de Sade, kde se odehrávali ty jeho prasárny 🙂 Dá se také jet do Banonu, kde je nějvětší a nejznámější knihkupectví ve Francii Le Bleuet (Chrpa) a přitom zvenčí vypadá jako malý obchůdek, ten poklad je schovaný ve sklepních prostorách. Také tam vyrábí jeden z nejsmradlavějších sýrů (syrečky jsou slabý odvar), který je ručně balen do listů z jedlého kaštanu. Míst je tu na koukání hodně, ale záleží na tom, co člověk chce vidět a podle toho si najde ubytování, aby denně nenajezdil stovky kilometrů. U nás ve vesnici jsou největším lákadlem levandulová pole, která jsou všude kolem a pak Mt. Ventoux, 2000 m vysoký kopec, cíl několika vrcholových prémií Tour de France. Muzeum levandule je od nás asi 40 km (teď nevím přesně v které vesnici, už jsem toho sjezdila tolik, že pak musím koukat na fotky, abych si to připomněla). Ale je otázkou, co z toho by bavilo vaše malé. Já teda za největší krásu Provence považuji vylézt si ráno na terasu a dát si snídani nebo ještě lépe zajít si do nějaké kavárničky a posnídat croissanty tam. Načerpat ten klid Provensálců, nikdo nikam nespěchá, každý se s každým zastaví na kus řeči. Ale nevím, jak by se na to tvářili lidé, kdybyste jim po návratu vyprávěli, že jste lenošili a koukali na levandulová pole. Koukám, že se asi nechám zaměstnat v turistickém centru u nás ve vesnici 😀
A ještě technické údaje: z Prahy to může být k nám něco pod 1500 km, my to jezdíme čistého času 13hodin + tak 2 hodiny na pauzy. Za volantem se střídáme. Vyjíždíme ráno kolem páté, šesté, na místě býváme kolem osmé, deváté večer. Dálniční poplatky ve Francii byly loni na jednu cestu něco přes 45 euro (+ 45 euro zpátky), záleží, jaká trasa se jede. Teď s Maxíkem budeme přespávat na franc. straně u německých hranic, aby to pro něj nebyl takový záběr. Pokoj ve F1 (a podobných motelech) vyjde do 40 euro.
