Já bych šla klidně i strojkem, jsem v tomhle dost odvážná, ale okolí by to nemuselo snést, navíc to strojkem bere manžel a pak by nás odlišovaly jen jeho vousy 😀 . V tak do 3.třídy jsem měla vlasy krátké, pak jsem si je nechala růst, takže ještě v první práci jsem měla hodně dlouhé vlasy. Pak jsem začala experimentovat s kratšími (pod bradu) a nakonec jsem před třemi roky skončila úplně nakrátko. Manžel má rád krátké vlasy (hlavně vystříhané na krku), takže po seznámení s ním se do experimentů pouštím víc. Také jsem měla kratší mikádo vepředu pod bradu, vzadu hodně vystříhané (strojkem), bylo to moc hezké. Ale takové vlasy jsou k miminu nepraktické, při předklánění mi lezou do očí, a i když jsem teď měla vlasy, že šly do culíku, tak mi pořád po stranách nějaké vylézaly. Pamatuji si, že když jsem šla poprvé takhle na krátko, tak jsem zanedlouho šla na rodinnou oslavu tehdy ještě ne-manžela (on byl v Jižní Americe) a jeho sestřenka mi říkala, že jsem teď s jeho mámou jako dvojče. Fakt jsme měli skoro stejný střih. Vůbec mě to nenapadlo 🙂 No my jsme si asi víc podobné, než si obě dokážeme připustit 😀 Tak aspoň manžel potvrdil přísloví, že si synové hledají v partnerkách svoje maminky. A manžel se svým bráchou jsou na ty holé krky asi oba úchylní, protože když mě švára poprvé viděl s vystříhaným krkem, tak mě po něm poplácal se slovy „To je krček“. Trochu jsem sice měla pocit, jakoby byl kat, co si prohlíží krk odsouzeného, ale on to spíš řekl tónem fetišisty 😀 😀 😀