Misho, ale my jsme s manželem čahouni, takže to je Maxík ještě malý 😀 Já jsem s jeho délkou a váhou spokojená, už teď mi přijde těžký a chování v náručí se stává rozcvičkou pro vzpěrače 🙂 Takže vám ta těžkotonážní miminka vůbec nezávidím.
Chtěla jsem ještě k té návštěvě u doktora – řekla jsem mu, že chci k příkrmům pořád kojit, byl z toho nadšený jako bych byl jediná obyvatelka naší vesnice, která za posledních 20 let kojila déle jak půl roku 😀 Já vím, že už to teď mimču moc nedá, ale já jsem hrozně pohodlná ráno vstávat a chystat mlíko do flašky 😛 A také je mi to příjemné, taková ta závislost miminka na mě. Akorát s pitím bude trochu problém, protože jak kvůli kojení neumí pít z flašky, tak také neumí pít z pítka s membránou (musí se tahat) a z toho bez membrány pít také neumí, protože to chce kousat a pak se diví, že má plnou pusu vody (zkoušela jsem jen čistou kojeneckou vodu). To potkani, které jsem kdysi měla, se naučili pít z pítka (flaštička s kovovou trubičkou, kde byla na konci kulička, kterou když olizovali, tak se jakoby zamáčkla do trubičky a kolem ní proudila voda. Stáli u ní, já prstem zarachtala na kuličce, dala jim olíznout prst a oni se hned vrhli na tu kuličku a už pili sami. Kdyby to bylo tak lehké s mimčem 😀
