Ahoj květinky, hlásím se po velmi zvláštních třech dnech, kdy si můj muž prošel zkouškou ohněm, co se péče o mrňouska týče… V pátek ráno mě totiž začalo bolet břicho, bylo mi hrozně zle, že jsem nevěděla, jestli lézt po zdi, nebo se věnovat Radovánkovi, naštěstí přispěchali na pomoc manželovi rodiče, tchýně hlídala malýho, tchán se mnou obíhal doktory, kteří mi zjistili akutní zánět slepáku a okamžitě mě poslali na operaci – v pátek večer už mě měli na stole!!! Pátek jsem ještě jakž takž odkojila, po nocích to obstarával manžel se sunárkem – na sobotu jsme si objednali kojnou:D (vidíte, jak se téměř držím vašich aktuálních témat:P ), kdy manželovi s malým pomáhala a kojila ta kamarádka, co porodila před vánocema doma tu holčičku, v neděli už jsem mohla kojit, tak mi ho muž vozil do nemocnice a dneska mě pustili domů. Zvládli to úplně bravurně – Radovánek neplakal, sunar baštil z flašky úplně v pohodě, v noci krásně spinkal, mnohem líp, než když jsem byla doma, no a navíc mu manžel sem tam šupl jednorázovou plenku a prý se v ní úplně sám pořád otáčel na bříško:) Do nemocnice mi vždy přinesl spokojené miminko, pro obdiv spoluležícím i sestřičkám, no prostě idylka – až to člověka lehce zamrzí, co teda sakra on dělal špatně?
Holky, co máte za sebou císaře, máte můj obdiv – když vidím, jak mě bolelo břicho po slepáku, co operovali laparoskopicky, tak co to teprve muselo být po císaři…
Jinak Vcelko hlásím, že jste převzali vedení a s pořádným náskokem:D – my v pátek ještě zvládli doktora, kde jsem teda s pláčem oznamovala svou situaci, tak on že určitě nebude očkovat, aby to neměl manžel ještě horší s malým, ale zvážili jsme a měl „jen“ 8290g:)
