Bondi, žádný stres. Přece se nebudeš srovnávat s ovcí nebo krávou, které kojí svoje mláďata na lusknutí prstu. Ono to u těch zvířat také není tak idylické jak si to představujeme. Není výjimkou, že po narození zvířecí matka mládě odvrhne nebo dokonce sežere. A než bylo vynalezeno UM tak existovala kojná – buď jí používaly „vyšší vrstvy“ (kojení bylo asi považováno jako něco, co se nehodí pro dámu) a nebo to byla sousedka, která měla stejně staré dítě a s kojením takhle pomohla. A když taková kojná nebyla po ruce, tak miminko umřelo. Takže třikrát hurá umělému mléku.
Také se nemůžeš srovnávat s maminami, které porodily v termínu, protože ty prostě měly tu startovní čáru lepší. Vojtík bojoval, co mu síly stačily, a ty jsi mu v tom hrozně pomáhala. Takže nějaké neúspěšné kojení je prd. Daleko víc jsi mu dala klokánkováním, to na psychiku miminka, na jeho pohodu, působí mnohem víc než to jestli má prso nebo flašku.
S tím prděním pusou a prskáním by mohl Vojtík s Maxíkem soutěžit 🙂 . Včera jsem mu zkoušela dát hrneček s pítkem, abychom trénovali pití (flašku ignoruje, laktační poradkyně doporučují rovnou přejít na pítko). Ale on to pítko akorát kousal a prděl do něj, takže bylo samá slina a bublina a necucnul si ani jednou. Máme totiž pítko s membránou, takže to samo neteče, dítko musí potáhnout. Druhé pítko máme bez membrány, ale to by se asi utopil než by se trochu napil.
