Já monitor dechu nechám. Jsem v tomhle strašpytel. Maxík sice do žádné rizikové skupiny nepatří (aspoň doufám), ale já už jsem před narozením měla z toho syndromu náhlého umrtí velký strach. Ono se to sice stane v hrozně málo případech (jestli se nepletu, tak ve Francii je to kolem 250 dětí za rok), ale já to prostě nechci riskovat. Kamarádka v Čechách ho také používala a vyprávěla mi, že jejich známému (doktorovi) se to stalo, ale že to bylo přes den, kdy zrovna malou kontrolovali, takže jí včas oživili. Kojené děti tedy na to prý trpí míň, ale když zase Maxík spinká tak dlouho v noci… Zkrátka a dobře, s manželem jsme se shodli na jeho používání, a při planém (?) poplachu, kdy ho to třeba 2x v noci vzbudilo, tak ani jednou neřekl, že se na to vyprdneme. Ale vůbec si nemyslím, že byste byly krkavčí matky, že ho nepoužíváte. Jen prostě nejste takové plašanky jako já 🙂
Ale také mám jinou příhodu – když jsme se tu se známými Čechy bavili, že s cestou do Čech počkáme, až Maxík trochu povyroste (tak 3/4 roku), aby tu cestu lépe zvládal (ze začátku v autosedačce hodně plakal), tak nám řekli, že oni jeli s malým asi ve 3 měsících, a že to udělali tak, že ho položili na zadní sedačky, aby mohl spát, a obložili ho polštáři pro případ nehody. To jsem šla do kolen a zeptala jsem se jich, jestli si myslí, že by ho ty polštáře ochránily. Prý samozřejmě že ano :S No asi neviděli tu reklamu na Nemyslíš, zaplatíš, jak tam veze ta maminka mimčo v náručí, že je to jen kousek. Já koukala na netu na necenzurovanou verzi a bylo mi z toho šoufl. A to jsem ještě ani nebyla těhotná.
Peťul, já viděla rozhovor s jedním pediatrem a ten říkal, že spaním s rodiči se děti vůbec nerozmazlí, ani z nich nevyrostou nějací ustrašenci, naopak, že jsou sebevědomí a spokojení. Já si teď, co jsme doma jen sami dva, beru na první ranní kojení Maxíka do postele, a pak ještě spolu usneme. A také ten pediatr říkal, že se nemáme věnovat dětem na 100%, že se potřebují také „nudit“, aby si uvědomovali sami sebe. Že když se snažíme pořád s dítětem hrát a nutíme ho dělat něco, co zrovna nechce (třeba být na bříšku), tak je z toho akorát z toho rozmrzelé a unavené. A že to platí i o větších dětech, nejen o miminkách.
