Dobré skoropoledne květinky, tak jak sme tu tuhle řešily ty křeče, tak už mě postihly, dneska v noci nejdřív jedno lejtko později druhé, takže teď vstávám a chodím jak invalida, no fakt moc příjemný. Do toho včera měla moje sestra nějakou „super“ náladu, na každýho řvala a říkala věci že byla na pěst, bejt v baráku s celou famílií je na jednu stranu fajn, něco dojde, pučím si, nemusím do obchodu hned, pohlídají malou každej víkend aspoň chvíli, no ale pak sou momenty kdy si říkám počkám až půjdu do práce vememe si hypo a půjdem někam daleko, ten moment sem pocítila včera a dost silně. Abyste rozuměly, moje sestra je sama, chlapa nemá ani děti a je jí skoro 36, takže začíná být jak stará panna, potřebovala by, odpusťte ten výraz ale trochu „prošťouchnout“. no a teď ví že čekám druhý, já o deset let mladší a začíná pěkně žárlit, no copak můžu za to že já mám chlapa a ona ne? Normálně máma koupila včera dceři punčocháčky, dětský s medvědem a moje ségra řekla že je chce taky, že jí nikdo nic nekoupí.
A co budete mít dobrého k obídku, my rizoto, které mělo být včera k večeři, jenže to bych nesměla usnout 🙂
