Dík za podporu. Já jsem opravdu ráda, že to tento měsíc takhle dopadlo 🙂
Pomalu začínám myslet, že jsme zatím neúspěšní proto, že vlastně nejsem přesvědčená, že už bych měla mít dítě. Přítel chtěl a tak sem o tom moc nepřemýšlela a řekla jen proč ne. Jasně, ty tutínky malinkatý jsou k sežrání (upřímně to není fér!!!!) a vyžadují své, co jsem ochotná dát (svoje tělo a zdraví), ale nejsem si jistá jestli jsem také ochotná fůru věcí obětovat… I když každý řiká, že se vše dá nějak udělat, když člověk opravdu chce.
A tak sem zatím nikde neříkala, že se snažíme a byla spokojená. Ale tahle srážka s doktorama a RTG, ty momenty kdy se musí říct naplno a nahlas že se snažíme, to mi nebylo příjemné. Bojím se co to doopravdy znamená. Že dítě zatím doopravdy nechci a tak mě tělo poslouchá?
Já ani nejsem schopná používat ty slova co vy běžně sypete, mimísek, fazolka atd… to všechno mi přijde tak nějak poťouchlý. Omlouvám se, že to píšu!!!! Nejradši bych někde koupila tak cca půlroční holčičku.:$ Takže co se mnou? Ani nevím co teďka, nějak mě to netrápí, že se nám to zatím nepovedlo. Vím kdy mám příští plodné dny, … ale nehrotim to. Nechávám to na přírodě asi. Ta ví kdy a co je nejlepší. Myslím.
