Jo já bych taky udělala pár věcí jinak. Ale né všechno se dá ovlivnit. Můj největší omyl byl sedmiletý vztah, který zkončil nevěrou ze strany přítele. Nejhorší bylo, že no nás chtěl obě a nemohl se rozhodnout, tak jsem to vyřešila za něj a utla to. Nejsem ten typ, co se rád dělí 😛 . Pak jsem se z toho dlouho vzpamatovávala, přišel roční vztah, který zkončil větou „beze mě ti bude líp“ a já byla zase na dně. Pak jsem potkala „Božského“ 🙂 . A odteď bych to změnila. Když jsme spolu byli rok, začali jsme o mimi, vlastně přítel, že by mu vůbec nevadilo už nějaké mít. Já si ale říkala, jsme spolu teprve rok, ani spolu nebydlíme, tak počkáme a uvidíme jak to půjde dál. Loni v říjnu přišla žádost o ruku 😀 . Prý jsem někde na večíru říkala, že nejdřív „kostel a potom postel (děti)“ a tak že by si mě rád vzal. Samozřejmě jsem řekla ano, ale to už jsem věděla, že i bez svatby bych s ním chtěla mít děti. Kdybych už tenkrát vysadila HA, mohlo být všechno jiné. Jenže já jsem si svatbu chtěla užít a nechtěla jsem se vdávat těhotná. Už tak první reakce okolí, včetně rodičů byla A VY MUSÍTE. Tak jsme se v červenci 2010 vzali. Já měla ještě 3 platíčka prášků, tak jsem coby spořivá dívka (přeci je nenechám projít) všechny sezobala a dál už to znáte ….
V únoru to budou 3 roky od toho co jsme se seznámili a kdybych tenkrát věděla, co vím dneska, mohla jsem být třeba už těhotná …..
