Ahoj,já se s přítelem snažila jak blázen 3 roky.Po 1.roce mi vyšel pozitivní těhotenský test pár dní po Vánocích.Byli jsme moc šťastní.Začali jsme si všechno plánovat a těšili se z každé mé nevolnosti:D
Ale asi 8.týdnu jsem začla krvácet a uháněli jsme na pohotovost.Verdikt byl jasný-samovolný potrat.Byla jsem zoufalá.NAvic,když jsem byla na čištění tak vedle mě na pokoji ležela asi 25tiletá ženská co šla na potrat,protože si podle ní ještě v životě nic neužila….Psychicky jsem na tom byla ještě pár měsíců špatně,pak jsme se ačli novu snažit.Jenže to vůbec nešlo.TAkže ačal kolotoč vyšetření,docela dost léků a různých doktorů.ZAčali jsme jezdit do sanatoria v Praze,ale taky nic.Akorát nás to stálo peníze a hodně nervů.Já se cítila jako blázen.Každý měsíc jsem si několikrát dělala test a modlila se at tam ty dvě čárky jsou:( Pak jsem se zasekla a řekla partnerovi že ted dítě nechci a že se vrátím do školy.A pro jistotu jsem si i nechala napsat antikonecepci a čekala jsem na menzes.To bylo ted v létě.Jeli jsme na dovolenou a já úplně vipnula a krásně jsme si ji užili.Přijeli jsme domů a já to nedostala!Šla jsem k doktorce a ona mi řekla,že jsem těhotná.Nepopsatelný pocit štěstí:D Teď jsem v pátém měsíci a čekáme chlapečka….Svým příběhem chci jen říct,že je to hodně o psychice.Když jsem na to pořád myslela,tak to nešlo.Pak jsem řekla dost a ono se to neplánovaně podařilo i bez doktorů:D 😀 😀
