Ahojky květinky:)
Bonduelko, pročítáním posledních příspěvků jsem zjistila, že toho máme celkem dost společného.Ikdyž se neznáme, tak mě mrzí jak se trápíš a pláčeš. Nepostřehla jsem kolik Ti je let, ale to je celkem fuk. Já měla s mamkou vždycky spory, přitom jsem byla vzorná ve škole, snažila jsem se pomáhat atd. ale vždycky jsme se kvůli něčemu chytli. Naši se rozvedli a zpětně vím, že to mamka asi neustála s nervama. Nicméně vždycky když jsme se rafly, tak mi řekla, zda se Ti to nelíbí, tak si sbal věci a jdi k tátovi. Jednou mi bylo 18 a přišla další hádka, maka se tenkrát asi přepočítala a já si kufry sbalila a odstěhovala jsem se thdy ještě k příteli. Bydlel s rodičema v rod. 2-gen. domku.Bylo to pro mě těžké, táta daleko, maka se se mnou nebavila a já bydlela najdnou s tchýní a tchánem. Můj dělal v Pha školu, tak jsem s nimi téměr 2 roky trávila sama. Jsou to moc milí lidé, se vším mi pomáhali, vycházeli vstříc..ale nebyli to rodiče, cítila jsem se hloupě, jako na návštěvě. Vím, jak se cítíš, ale já z toho mohla utéct. Můj je 3.nejmladší děcko, bylo pro mě těžké ho donutit či přsvědčit, aby se se mnou po 20letech odstěhoval do bytovky. Ted to jsou 3 roky, co jsme se s manželem odstěhovali. Vzali jsme si hypotéku na byt, bydlíme ve svém a splácíme. Panimáma se plát, jestli se nastěhujeme zpět, že nám tam uvolní celý ten jeden byt..váhám se svým rozhodnutí. Domek nebo byt? Soukromí, či rodiče? Odpověděla jsem, že se uvidí až budeme mít prcka, bude se hodit hlídání apod. Ale nevím, zda to tak chci.
S těmi dětmi a tvým pláem, rovněž vím, jak se cítíš. Naši svědci mají 1,5roku starou holčičku, švagrová má 1,5roku holčičku, moje sestra má 7měs klučinu, kolegyně má 4měs kluka…a my pořád nic:'( :'( Poradím Ti, co mě na chvíli pomáhá. Stáhla jsem si z netu cvičení zumba. Miluju hudbu a pohyb. Pustím si to na chvíli na plný pecky a snažím se tancovat, pomáhá to. Je to hubda plná energie, pozitivní nálady. Jinak se snažím být ted víc polečenská, nechci sedět doma, čučet na tv a sledovat reklamy s dětmi a brečet nad tím, dál jsem naplánovala malování bytu, sice blbě takhle před vánocema, ale aspoň nebudu mít tolik času přemýšlet. K tomu jsem začala chodit do posilky, cvičím jen tak zlehka. Hlavně jsem v kolektivu jiných lidí, nee známých s mimčama. A dala jsem si závazek, že do vánoc chci svou hlavu a tělo uklidnit, nechci být posedlá mimi, ikdyž už jsem:( Snažím se myslet na jiné věci, zdůrazňuji snažím se.
Snad Ti to pomohlo trošku od Tvého trápení. Nejsi v tom sama.
