když mluvíme o tom, že se cítíme jako že jsme ukradli synáčka, tak v tom jsme s vámi za jedno, taky se tak cítím, také trochu ignorace jsem si zažila, např. tchánojc pozvou vždycky na oběd jenom manžela ale mě ne, naproti tomu mí rodiče nás berou jako pár a vždycky nás zvou oba – automaticky, ale manžel je jedináček z učitelský rodiny, když jsme se bavili o tom pozemku, kde jsme chtěli stavět, tak mi řekli, že to nebudou řešit s cizím elementem (to jako se mnou), teď na jaře jsme se vzali a to dost otočili, asi jim nic jiného nezbývá a teď když jsem otěhotněla, tak se na mě přímo navěsili, pak když jsem o to přišla tak se mi taky strašně věnovali, ale ode mě jde jen chlad, prostě to nejde, ten začátek prostě pokazili a to už se asi nezmění, nemám ráda, když se lidí takto otáčej podle situace, vždy si pamatuji ty začátky, takže máme takové z mé strany chladné přátelství, tzn. i s dětmi to bude stejné. Nemůžou prostě teď ode mě nic čekat, i když se teď ke mě chovají opravdu líp.
