Ahojky květinky:)
Bonduel, mě je 23, ale jak jsem už psala trochu toho mám za sebou a nebylo mi vždy nejlépe.Kamarádky svého věku moc nemám, spíš nemám vůbec, páč já se musela na gymplu starat o to, kde co koupím, co uvařím a že musím vyprat, žehlit..a mé věkově stejně staré holky se staraly, kde je jaká diskoška, koho chtějí do postele, kdo se na ně usmál,co frčí, jaký je nový make-up, nejnovější řasenka atd. Já na to neměla ani peníze ani čas a přiznám se, že ani náladu.Nakonec všichni šli na VŠ a já potřebovala práci, ikdyž jsem se na 2 VŠ dostala. Pracuji tedy u MP mezi samýma chlapama a to různého věku.Kluci nejsou špatní a divila by ses s čím se mi ti tvrdí chlapi kolikrát svěří a co všechno dokážeme probírat.No, nejsou to však ženský, proto dost dobře nechápou mé starosti, co se týče úklidu, příprav na vánoce, pečení, balení na dovču atd. páč jim to většinou udělají jejich manželky či přítelkyně.Ale díky nim vidím kolikrát svět z jiné stránky a lépe tak chápu manžela. Občas už dokážu odhadnout myšlení chlapů.Také jsem obětavá, každého vyslechnu, poradím a snažím se každému vyhovět, i za cenu, že to odrovná mě.Líbí se mi pocit, kdy vidím, že jsem pomohla, navrátilqa úsměv či odvrátila krizi v manželství.Kolikrát mi chlapi říkali, že jsem moc citlivá a že si vše beru a sama se pak trápím. Jenže ví, že se mnou nehnou a tak mě berou jako sociální sestřičku:)
Ted už mám s mamkou suprový vztah, ikdyž máme témata, o kterých nemluvíme.V 7/10 jsme měli svatbu a mamka od té doby otravuje s mimčem.Když jsme vybíraly sv.šaty, tak jsem se zmínila o tom, že doufám, že mi ještě budou, kdyby náhodou bylo mimi v bříšku.A tak se ted nedokážu ubránit jejím narážkám. Občas mi to její rýpání dost ubližuje, ale nemám sílu jí říct, jak to je. Nechci jí trápit a zatěžovat mými starostmi. Rodiče manžela jsou ke mě moc hodní, od začátku se ke mě chovali moc pěkně, od svatby je to ještě lepší. Když nás zvou na oběd, tak jedině oba. Když mám narozky, tak se dělá oslava u nich na baráku se zbytkem rodiny a dortem Prostě ideální vztah. Problém je v tom, že člověk chce mít, někdy svůj klid. Raduš, a to je můj problém. Když jdu z práce (po 12h v terénu, při fyzické zátěži), tak chci být sama a z představy, že panimáma stojí v okně a vyhlíží mě, aby zjistila, jak jsem se dnes měla, mě ubíjí. Nehledě na to, že manžel naznačil, že bychom se tam sestěhovali s mimčem, někdy. Minule se mě ptala, co všechno budu chtít změnit a vyhodit a kde budu chtít jakou podlahu,atd. Tím mě zasekla. Připadala jsem si jak na výslechu, kdys chtěla zjistit, co všechno jejího chci zrušit a když jsem to chtěla jinak než to ted má ona, zdálo se mi, že je naštvaná, že nic nechci podle ní už z principu. Přitom to je hloupost. Jí je už 55let a má byt podle sebe. Já dost koukám po mederním bydlení, časopesech, netu apod. proto se to liší od jejích představ. No, asi to bude trochu boj.Uvidíme jak to dopadne.
Všechny, co máte špatné vztahy s rodičema svých drahých poloviček je mi líto. Já to asi zrovna vyhrála, no zase nemám úplně zlatý rodiče. Táta mi nepřišel na svatbu, páč jsem nepozvala jeho novou přítelkyni. Jetě dnes je uraženej.
