Nickolett, koukám, že jsi to v životě už hodně prožila, ale jak se říká, co tě nezabije, to tě posílí 🙂 . Co já bych za to dala aby mi bylo 23. Já vím, že to asi zní blbě, ale času na snažení máš ještě dost, tak se nevzdávej. A s tím chozením domů tě úplně chápu. Já přídu večer domů a tchýně s babi sedí v obýváku a hned jak bylo v práci a jestli jsme slyšeli tohle a tamto. Já jsem zralá tak na sprchu a do postele, ale to nejde. Nejdřív musím trochu poklidit kuchyň, případně vyžehlit atd.
U nás to bylo se svatbou taky zajímavý. Dlouho jsme to ani nikomu neříkali (to už bude asi takový náš zvyk), nechtěli jsme aby nám do toho někdo kecal, protože jsme chtěli jen malou svatbu. Pak se řešil manželův otec. Tchýně ho ještě rozdýchá, ale že jestli příde s novou manželkou, tak to už ne. Takže tchán řekl, že nepříde, maximálně se podívá na obřad a to bude všechno. Pak 2 dny před svatbou řekl, že přijde, bude dělat tatínka a že chce i na hostinu. No fakt paráda, všechno plánování znovu, zasedací pořádek a tak. Ale nakonec se se zvládlo a všechno vyšlo.
