Ahoj květinky,
teda pěkně jste se rozepsaly, to ani nepotřebujete ty moje mezery. Ani nevím, jak se mi tam dostala :$ .
Jak tu píšete o té HA, tak já byla taky rozhodnutá, že do ní už nepůjdu. Bohužel, ale HA je „lék“ na mojí nemoc, takže se jí asi nezbavím. O obleční na mimi vůbec nepřemýšlím, to mi fakt nedělá dobře. Teď jsem viděla sousedku, tak myla kočár a hned jsem měla slzy na kračíku :'( .
Já jsem pořád taková jak přejetá. Manžel se mě snaží pořád něčím rozptýlit, ale jinak se o tý mojí nemoci se mnou vůbec nebaví. Já neměla sílu to říct ani vlastní mámě a vlastně vůbec nikomu kromě vás. Připadám si tak nějak méněcenná a úpně se stydím někomu přiznat, že děti jen tak mít nemůžu 🙁 . Mám pocit, že manžel koupil zajíce v pytli a teď má doma téměř chlapa :'( .
