Do pěti měsíců (tj. před prvním velkým ultrazvukem) jsme jméno vůbec nevybírali, protože jsem si myslela, že čekám svoji vytouženou Emu. Tohle jméno se mi líbí asi od mých šesti let, čemuž odpovídal i fakt, že veškeré moje panenky se jmenovaly Ema :). Manžel byl z Emy taky nadšený (což bude buď tím, že mě neskonale miluje nebo se mu fakt líbilo :)). Emu ovšem překazil na ultrazvuku jasný záběr na pindíka. No a když prasklo, že Ema není Ema tak jsme začali vybírat klučičí jméno a při listování seznamem jmen jsme se s manželem zarazili nad Matějem a řekli si, že z našeho Éčka (tak jsem Emě zkráceně říkala) bude eMko :). A když se zeptáte proč volba padla na Matěje tak pořádně ani nevím jestli zafungovala víc nějaká chemie (podobné té, když si žena vybírá muže :)), naše dětský vzpomínky na Matějskou pouť nebo jen fakt, že je to hezký jméno, který jde dobře k příjmení Jelen a za který nás (doufejme) nebude náš potomek jednou proklínat.
