Při výběru jména pro mimčo jsem přebrala iniciativu já. Přítel na dotaz: „Jak pojmenujeme naši holčičku či kluka?“ reagoval větou: „Kluk jedině Kazimír, protože takové jméno nikdo nedává a díky tomu zmizí brzo z kalendáře – to nemůžeme dopustit!!! A holka by mohla být Eva (což je mimochodem jméno jeho bejvalky).“ 8o| I když dsi dělal srandu pochopila jsem, že je to na mě. Kritéria mého výběru byla vcelku jednoduchá: za 1. nechtěla jsem, aby děťátko neslo mé nebo přítelovo jméno, ani jméno nějakého našeho kamaráda či příbuzného (je to sice z mé strany „kruté“, ale nelíbí se mi, když se rodiče jmenují stejně jako děti – jsou pak v tom zmatky a přátelům a příbuzným by pak až moc „nezdravě“ narostlo sebevědomí – a to též není vždy Ok 🙂 ), za 2. jsem chtěla jména, která se v současnosti moc nedávají a za 3. české jméno je priorita (přeci jen je ve mě trochu vlastence). Nejprve jsem zvolila jména Nikola a Štěpán. Líbila se nejen mě, ale i příteli a zbytku rodiny. Po té, co jsem zjistila, že Nikola je v poslední době velmi frekventované jméno, začala jsem uvažovat o jiném. Pak jsem jednou ve večerních zprávách shlédla reportáž o chybění některých jmen v kalendáři, kde si rodiče malé Dominiky stěžovali, že toto jméno v českém kalendáři chybí….a bylo vymalkováno!!! Holka bude Domča!!! Pravda jméno je to původem latinské (i když ruku na srdce – kolik jmen užívaných v Česku je českého původu, že) a není v kalendáři, ale to mě vůbec nevadí. Slavit se bude 4.srpna na Dominika a navíc jsem udělala radost mému taťkovi, který má rád Káju Gotta, protože jedna z jeho dcer se právě takto jmenuje.
Závěrem jen dodávám, že 16.6.2010 se nám opravdu narodila holčička a nese toto krásné jméno.
