Ja jsem to mela slozitejsi… To ze jsem tehotna jsem zjistila, kdyz jsem byla v 5tem mesici a to tak, ze jsem zacala citit pohyby… Byla jsem v dost slozite situaci, byla jsem v zahranici a jiz jsem mela noveho pritele, ktery s mym miminkem nemel nic spolecneho… Ale i presto jsem mu to rekla a domluvili jsme se, ze miminko dame k adopci… Jak lehke je neco takoveho rict, ale velky rozdil je to pak udelat! Kazdopadne nad jmenem jsme tedy ani nepremysleli… No a pak jsem tedy odjela do CR porodit, jenze uz u zapisovani k porodu se me ptali, jake chci dat miminku jmeno, ze ho tam pak nemohou mit bez jmena! V tu chvili to na me vsechno padlo a to co jsem si do te doby neuvedomovala mi okamzite doslo! S ocima plnych slz jsem jim tedy rekla jmena – Martin a Martina ( po me a mem tatinkovi), protoze jsem ani nevedela, co to bude! Jenze uz v tu chvili jsem vedela ze dat miminko pryc proste nedokazu! No, behem porodu a po porodu jsem mela zavrene oci a tudiz miminko ani nevidela! ALe potom na gynekologickem oddeleni mi prinesli k podepsani nejake papiry a tam bylo, ze mam holcicku! Boze, ja mela holcicku! Tu jsem si vzdycky prala! No a to uz jsem byla totalne na pokraji zhrouceni, volala pritelovi a vse mu rekla, tak jsme se dohodli, ze si nakonec miminko nechame a on pro ni bude otcem a nikomu nic jineho ani nerekneme! No a tak jsem si pro sve miminko sla! Boze, jaky to pro me byl nadherny sok videt mou krasnou dcerusku! No ale v tom jsem vedela, ze ji musim prejmenovat a dat ji me vysnene jmeno – ADELKA! Nyni spolu vsichni zijeme v zahranici a jsme plnohodnotna a stastna rodina a na minulost uz nemyslime!
