Ahoj lidičkové, jak se máte? Já se mám dobře a jsem… No jo, kdo já vlastně jsem? Chtělo jsem se vám představit, ale když já vlastně ani nevím. Tak začneme od začátku, shrneme si fakta a snad to dáme nějak dohromady.
Zcela určitě vím, že jsem malinkatý človíček a rostu pěkně v klidu a teple u maminky v bříšku. Do doby než vykouknu na svět zbývá přibližně sedm měsíců. Máma i táta už o mně vědí, ale zaslechlo jsem něco o tom, že na jméno je ještě čas. Nicméně mi stejně nějak říkají… jen si vzpomenout. Aha, už vím. Občas slyším tátu, jak se ptá: „Jak se dnes daří Prckovi?“ Prcek? To je nějaké divné jméno. Je sice pravda, že jsem zatím malinkaté, ale určitě vyrostu, tak doufám, že ti dva dospěláci, o kterých ani nevím jak vypadají, vymyslí nějaké hezčí jméno, protože tohle se mi ani za mák nelíbí.
Tak, do mého narození chybí asi půl roku. Už vím, jestli budu holčička, nebo chlapeček, ale ještě to nikomu nepovím. Ostatně nedávno se na mě pokoušel podívat pan doktor. Měl na to takový divný přístrojek, který vrněl a jezdil s ním mámě po bříšku. Moc se mi to nelíbilo, tak jsem si zakrylo obličej ručičkami a otočilo se k němu zády. Jen jsem slyšelo, že pan doktor říká: „Bohužel maminko, není tam nic vidět, ale můžete být klidná, miminko se vyvíjí tak jak má.“ Ještě si pamatuji, jak táta někomu na dotaz: „Co to bude?“, povídal něco o tom, že jsem panu doktorovi ukázalo prostředníček. Hmm, stejně nevím co to znamená, ale mohlo se stát, že jsem si zrovna přepočítávalo prstíčky, když se na mě ten pan doktor chtěl podívat.
Ale abych nezapomnělo, máme tu nějaké novinky. Táta mi sice pořád říká Prcek, asi bych mělo dát nějak najevo, že se mi to vážně nelíbí, ale už jsem zaslechlo i jiná jména. Prý pokud budu chlapeček, tak budu Honzík. To by se mi celkem líbilo, ale nevím co si počnu, když ze mě bude holčička. Zaslechlo jsem něco o Julince, Katce, Sofii, Elizabeth a pár dalších. Jen doufám, že to všechno nebudu já, protože už teď z toho mám v hlavičce pořádný zmatek. Snad budu Honzíček.
Do narození mi chybí asi čtyři měsíce a hezky rostu. Máma s tátou, na rozdíl ode mne, pořád nevědí jaké překvapení je čeká. Nicméně překvapení připravili oni pro mne. Budoucí dědeček měl prý nějaké divné řeči o jakési pohádce a pak taky máma zjistila, že bych mělo svátek chvilku po narozeninách. Takže prý už nebudu Honzík, ale Matěj. Nu což, nezní to špatně, co říkáte? Jestli já ale budu holka, tak se z toho asi zblázním. Pořád slyším něco o Sofince, Elle, Emě a dalších. Dokonce jsem zaslechlo budoucí babičku jak povídá něco o Kristýnce a Elišce. Mám pocit, že se ti dospěláci zbláznili. Vždyť tolik jmen se mi ani nevejde do kolonky na obálce sešitu, až půjdu do školy. Tak nevím, jestli si mám přát být raději Matějem, nebo aby se máma s tátou nějak rozumně dohodli. (1. část)
