Krásný večer přeji, náš maličký v bříšku je opravdu vysněný a tak datum mého termínu mě potěšil o to víc (24. 12.)
Můj příběh je jako z pohádky nebo aspoň tak jsem ho prožívala. Už přes dva roky jsme se snažili o miminko a když jsme to vzdali podařilo se, opravdu psychika dělá hodně moc. Hned jak jsme to zjistili, začali jsme vybírat jména. U holky jsme se nemohli dohodnout ale u kluka to šlo rychle aniž by jsme věděli kdy se maličký narodí a že to bude kluk. Byl to prostě Mikulášek:) a začlo pojmenovávání mého bříška všemi možnými jmény. No a za pár měsíců mě manžel požádal o ruku(v 6.měsíci) a byla svatba což „jsme“ vůbec nečekali. Mimísek, jak říkal manžel si užíval „náš“ den se mnou. Když manžel vstává do práce vždy se nahne nad bříško a povídá si s koblížkem protože je zrovna vzhůru ale já bych spala v 5 ráno:). Tvořili jsme pro Mikíska úplně nový pokojíček a říkali mu, co zrovna děláme jako by tu byl už s námi. A tak doufám, že vše dopadne dobře, ježíšek nám nadělí ten nejkrásnější dáreček a vše bude pokračovat dál jako v pohádce:) Myslím, že nejčastější pojmenování jako Miki, Mikísek, Mikeš, koblížek nebo mimísek mu zůstanou i po porodu:) a zcela jistě přibudou další.