Ahoj holky,nikdy jsem ještě nepřispěla na tento web, pouze hltám texty, které se tu objevují. Mám téměř 7týdnů po porodu a vzpomínám na něj jako na největší zážitek v životě. Měla jsem vynikající porodní asistentku, která mne předem výborně připravila. Šla jsem prostě „jenom“rodit. Nic víc mne nezajímalo. Spoléhala jsem se na manžela a na asistentku. Já si porod prožívala uvnitř, v hlavě a myslela na maličkou, která bojovala určitě víc jako já. Stres jsem nechala úplně bokem. Přece jdu rodit a matka příroda ví jak na to. Bolest byla, to ano, ale dá se vydržet a trvá vždy jenom chvíli. Poleví, naberete síly a přijde další. Jde to vydržet i bez epiduralu. Myslete na to, že jdete „jenom“ rodit, žádné starosti, neberte ohled na kohokoliv,cokoliv ..když se vám bude chtít zakřičet, zakřičte. Prostě si to prožijte, protože je to nádhera. Zaplaví vás hormony, které pomohou od bolesti a potom to maličké až máte na bříšku ..a nepláčete, protože to nejde a nejde se ani smát. Byla jsem jako zdrogovaná ( i když vlastně nevím jaké to je ). Nebojte se. Porod je v hlavě a pokud budete mít plnou hlavu hloupostí budete si vše jenom komplikovat. Jdete prostě pro svoje děťátko a ono se na vás všechny moc těší. Nestresujte se, protože to pozná i ten drobeček a přece nechcete aby se bál. Moc všem držím pěsti a závidím vám, protože bych rodila nejraději znovu ( věřím tomu, že brzy přivedu na svět dalšího bojovníčka. Ten 7-týdenní právě spinká a koukám na něj, jak roste, jak to utíká a teprve teď se mi chce plakat ).
