Iduško, nic si z toho nedělej. Vím, těžko se takový věci hází za hlavu, člověk se chvíli trápí, pak si říká, že dobrý, zase dostane ťafku v podobě nějaký poznámky a zase se trápí…..chlapi prostě myslej jinak. Když něco „provede“ a neřekneš mu hned, nevynadáš nepřipomeneš se, bere to jako hotovou věc, pro něj je to vyřízený jeho mozek se tím dál nezabývá a klidně Ti ráno dá pusu a je v pohodě. on si to prostě už vyřešil.
Já jsem teď na začátku sedmého měsíce těhotenství a musím zaťukat s těžkými věcmi mi manžel pomáhá, ale jinak…..je naštvanej, protože jsem od začátku musela odložit kolo a on rád sportuje, dál chodí do hospody i ve dny kdy jsme za partou chodili spolu a nechává mně doma samotnou, neodpustí si poznámky že s břichem vypadám hrozně, miminko kope, ale když mi dá ruku na břicho tak přestane a on mně vyčítá, že ho naše miminko nemá rádo…….ohledně prací na které nestačím, dalo mi to zabrat udržet e a nedělat je, ale prostě je nedělám, když to neudělá on, tak to není hotové……..má ale i spoustu dobrých vlastností, kvůli kterým stojí za to tyhle věci překousnout a já pevně doufám, že až se na něj ten drobeček usměje, bude to dobrej táta, nebude třeba šišlat do kočárku, běhat s ním na procházky a přebalovat, ale vydím ho, jak staví autodráhu, ukazuje malýmu zvířátka v zoo a učí ho jezdit na kole……
pevné nervy 🙂 Jarka
