Lyssa, to mě tak mrzí :o( je to opravdu strašně složité, vlastně prožíváme to nejkrásnější a zároveň asi nejhorší období v životě… já na to mimi sama nebudu, jak moji rodiče, tak rodiče přítele se těší snad ještě víc než si člověk jen umí představit… a tak doufám, že mi budou pomáhat, protože přítel bohužel ne. On mimi strašně chtěl, jen to přišlo dřív než „mělo“… a přítel to holt psychicky nezvládl. z práce do školy, domů v jedenáct, každý den…a do toho stavba baráku…já se mu ani nedivím a nemám mu to za zlý, jen je mi divný, že i když je to JEHO miminko co ve mně roste, nestará se … vypadá to jako by si „myslel“ že když o tom nebude mluvit, tak to tak prostě nebude…tak to zmizí… ale bohužel… bříško už mi roste, pohyby začínám cítit a on o tom neví… jsem zvědavá jak se budeme dohadovat na jménu, když nejeví sebemenší zájem… 🙁 a já to nechci všechno rozhodovat sama… chci aby si sám řekl co by chtěl… ještě je čas a tak doufám že se to ještě aspoň malinko zlepší…
Moc ti přeju aby se to aspoň u tebe zlepšilo … kor jestli máš takovéhle příznaky! vim že to nejde, a taky se o to snažím ze všech sil, ale mysli na miminko! zkus být aspoň trošku v klidu! už takhle to to malé odnáší a ani za to chudinka nemůže!!!
