jsem v 5tém měsíci těhotenství, bylo nechtěné. s partnerem se od samého začátku vztahu hádáme, konfrontace přišli jako první z jeho strany v urážkách,ponižování mé osoby,kritičnosti, a tak. jsme oba dominantní typy, až na to, že já jsem schopna kompromisu, a očekávám slušné jednání. nikdy nikdo se mnou nic nevyřeší, pokud bude útočit, vyčítat, mít narážky,nadávat apod. už od třetího měsíce vztahu jsem se s ním rozcházela. před otěhotněním celkem 4krát. v prvních třech jsem nebyla moc pevná ve své vůli, ale nijak moc mě nebolelo, že by odešel, ale v té době mě přesvědčoval, že mě seslaqlo samo nebe, že tohle je budování vztahu, že časem se to uklidní a najdem cestu apod. po dalších dobrých a i velmi špatných chvilek s ním jsem po4té řekla konec. byla jsem chladná,nezajímala jsem se o něj apod. chtěla jsem, at mi vrátí klíče od bytu a vrátí se opět k mamince, kde doposud bydlel. u mě bydlel jen naoko s třemi igelitkami tak tři měsíce. chystal mi snídaně, pohladil mě při jeho odchodu do práce, skoro do 5ti minut po práci už byl zase doma i s nákupem, kreslil srdíčka na linku a na konec na mé narozeniny připravil něco, co mě dostalo. následně za dva měsíce jsem otěhotněla – přes prášky!!
¨mám pocit,že je to zásah z hora, nedokončila jsem rozchod, tak tady to mám.
první jeho slovo při zjištění mého těhotenství bylo gratuluji.
pak že to zvládnem,že mi pomůže apod. za 14dní jsme se pohádali, dal mi peníze na potrat, nechce se mnou dítě. bylo to pro mě velice těžké rozhodování, potrat nebo ne…
je mi 30let a tohle dítě je mé první. seděla jsem v čekárně v ordinaci,kdy přišla jeho sms. na to jsem mu volala,moment.byl v zahraničí. trvrdil, že jsem jediná žena, s kterou chce mít dítě a že mě miluje. z ordinace jsem štastná odešla,že si uvědomil, dítě si necháme. po 3tím měsíci těhotenství mi vyčetl, že za vše můžu já, dělám mu v životě peklo, že on se cítí jako obět, apod. hodně jsem to obrečela. co ted?? uz se nedá dělat nic a na poslední potrat jsem neměla už odvahu. pak se to časem stupnovalo. nejdřív si dovolil na mě zvyšovat hlas, pak mě urážet,že jsem tupá,blbá apod. ted už došlo k fyzic.napadení – kurvo,děvko,odporná hnusná kreaturo, kdybys neměla děcko,tak tě zabiju. s tím mě držel pod krkem a pěstí u obličeje. mám větší strach než dřív.
Jsem velice zoufalá!!! Z práce mě vyhodily (byla jsem osvč), nemám vůbec žádnou korunu, do toho jsem měla vyrovnat kontokorent, nikdo nepomo, tak mám dluh,vyhrožují exekucí, nemám zaplacený mobil, nájem. Majitelka bytu mě vyhazuje,nemám na nájem. Rodina mi nepomůže, otec se nebaví se mnou 10let, matka v dluzích bydlí na malinkém bytě.
Ted se obracím na stát, sociálky,azyl. Takže když to shrnu, nemám peníze, kde bydlet, nikdo mě nechce zaměstnat,rodina nemá možnost mi pomoci,a partnera a otce na dvě věci, na týden mi dal 200kč na vše!!! mimochodem, pro sebe a své zájmy peníze má, navíc bydlí s jeho rodiči, má majetek a práci. Jeho rodiče ho podporují, jelikož sami se nenávidí, tak jsou rádi, že syn bývá každý den doma, aby se tam nepozabíjeli, čili, jsou na něho duševně upnuti.
cítím se na mašli, mé těhotenství je jen o breku, strachu,bolesti, zoufalství…
tohle není horor ale fakt!!! v životě jsem nebyla v takových problémech,a byla jsem soběstačná. ted se všechno naráz sesypalo….
MÁTE PRO MĚ PROSÍM NĚJAKOU RADU ČI POMOC?? nelze být v tomto stavu v klidu,tak staršně moc bych si přála mít normální rodinu až mám úplný opak, jsem do týdne bezdomovec :'(
