Ahoj holky,
jste šikulky, že píšete a já jsem si tak pěkně početla.
S tím porodem – tedy tatínkem u porodu, manžel byl u prvního a určitě půjde i teď. Jen musíme zařídit, aby Danča byla zatím u prarodičů – ale to se nedá dopředu naplánovat až to přijde tak to nějak musíme zajistit – zda si Danču vyzvednou u nás, nebo my cestou do porodnice odvezeme Danču k nim.
Je to asi jak to cítí ten tatínek, urče nemá smysl, aby se do toho nutil nebo v případě, že by nechtěla maminka i to se asi může stát. Kamarád nechtěl být u porodu – jeho manželka rodila obě dcerky císařským řezem – to ani někde být přítomný tatínek nemůže – myslím jen tam, kde je to při epidurálu tak to jde.
No já abych řekla pravdu tak jsem klidnější, že tam se mnou muž bude, sice minule to bylo u nás takové rychlé, ale když jsem si po porodu nemohla chovat naší Danulku já tak aspoň v tu dobu byla u tatínka v náručí (já krvácela tak mne pak převáželi ještě na jiný sál a uspali mne a zjišťovali příčinu toho krvácení). Pro mne prostě manžel je opora a je krásné, když rodiče sdílejí tu krásnou chvíli v životě, kdy vykoukne jejich děťátko poprvé na svět. Tak silně emotivní zážitek se zažije párkrát za život, nebo třeba jen jednou a vzpomíná se na to to do konce života.
To je můj názor.
Tak já jdu rychle něco uvařit asi špagety, protože za hodinku mizim ke kadeřnici a bude to radikální „střih“, potřebuje to ta moje kštice jako sůl.
Pa pa užívejte si předvánoční atmosféry, venku je opravdu jako v pohádce.
