My manželé nejsme…naštěstí….já se do svatby neženu :o))) Jsem poučená ze své rodiny o svatbu ani moc nestojím…rozhodně si budu muset být jistá,že to opravdu vydrží.Chm,teď tomožná zní docela divně,ale…
Evíku,on to přítel asi zatím tak něja nebere,neví,jak se cítím,jak mi je,co to znamená mít v bříšku miminko a tak to tak nebere.Asi to prostě člověku nevysvětlíš,když to sám nezažije a na druhou stranu nejsem z těch,která by brečela při každém píchnutí (ačkoli mám občas pocit,že si to můj chlap myslí).Prostě jsem se naučila žít sama za sebe a nespoléhat na ostatní,v ničem.Možná to není dobré,ale už s tím nic neudělám.V mládí jsem byla smířená s tím,že ze mě bude svobodná matka a budu se muset postarat sama o sebe a tak k tomu všemu i přistupuju. Hezký večer…bude lépe… 🙂
