Leni,já se právě toho šestinedělí docela děsím…..sice jsem dodnes byla naprosto v pohodě a klidu,ale dnašek stojí fakt za to..uvažuju,že se na všechno vykašlu,sbalím si věci a prostě od chlapa odejdu…tohle už jsem dlouho nezažila….na jedné straně cítím,že jestli se něco nezměním,tak to nepůjde,na straně druhé si říkám,že bych mu to nechtěla upřít….Díky že takovéle situace nejsou často…asi se z toho prostě vyspím,ještě zítra s ním nebudu mluvit a hotovo…… Už si tady třetí hodinu brečím a u toho mám docela bolesti (Karolínka nemá ráda pláč) a chlap co?NIC,ani se nepřijde zeptat,prostě totální ignorace…on si as myslí,že to vyřešil nejlépe jak mohl,ale opak je pravdou…Chjo….zítra bude fajn….na všechno a všechny se vykašlu,půjdu se projít,pustím si hezkou hudu,nebudu nic dělat a basta :o))
