Ahoj,
naši to taky nějak neprožívají, ale oni nikdy neuměli dávat najevo city. 🙁 Taťka asi radost má, ale nic neříká, mamka se mě ani na nic nezeptá, jen když se vidíme, tak jí něco řeknu a nevím, jestli ji to vůbec zajímá, tak se pak pustí do debaty. A když jsem jim to poprvé řekla, tak kroutila očima. Asi že si na starý kolena pořizuju mimčo. Taky bych si to představovala jinak. Ani jsem s nima nemohla probrat ty svoje strachy a starosti na začátku. Ale je to přece jen lepší než na začátku. A vím, že až se narodí, tak to se budou moct rozkrájet. To vidím i u Nicka. Moje babička to úplně ignoruje. Ale ona je zvláštní. 🙂 Bude jí 82.
Ty náměty na kuře s omajdou jsou dobrý. Kdyžtak sem tam něco napište.:)
Jinak tu bolest jako při menstruaci mám právě při tom tvrdnutí. Fakt jak stah, trvá to já nevím několik vteřin a pak to povolí.
Včera jsme nakreslili a poměřili přebalovák, tak doufám, že ho Tom včas vyrobí. Jezdí dělat na barák, ještě má brousit a lakovat postýlku a ten pult. No ale tak chlapi nemají zakrnět, že jo. Já jsem taky měla práci, domácnost, vaření, dítě. 😀
