Ahoj holky,
děkuji moc za přání k svátku 🙂 A přeji se zpožděním i Lenycce, to je asi taky varianta Lenky, viď? A z těch horších výsledků si nic nedělej, oni Tě pohlídají, neboj 🙂
Já jsem měla své jméno vždy ráda, hezké oslovení Leni atd., jen jsem vždy narážela na to, že je hodně časté. Představte si, ve školce jsme byly 2, na základce taky, na gymplu dokonce 4 ve třídě, na vysoké jsme byli v naší kombinaci jen čtyři lidi a z toho dvě Lenky! No a vrchol nastal, že moje švagrová je taky Lenka :S To mě někdy pěkně sejří, ale nedá se nic dělat. Vždy jsem byla zvyklá na oslovení i příjmením, když všichni ostatní byli oslovováni jménem, nebo když jsme se jako skupina podepisovali na přání, tak všichni křestním, jen my Lenky i příjmením… Ale srandovní je, že teď v dospělosti jsem v největším kolektivu, v jakém jsem kdy byla – náš ped. sbor má přes 70 lidí – a není v něm jediná Lenka kromě mě! Tak si konečně užívám to, že když se řekne Lenka, všichni ví, že jsem to já – a nemusím se podepisovat pod přání a pod. i příjmením 😀 😀
Chtěli jsme proto trošku výjimečné jméno, Sára se nám taková zdála, dokonce tchýni až moc, ta se dost zhrozila 8o| . Ale nakonec zjišťujeme, že zas tak výjimečné není, až jsme na chvilku trochu zaváhali…No ale už jsme se rozhodli. A taky jsme samozřejmě vybírali i podle příjmení. Mně se třeba moc líbí Sofie, ale nám se k příjmení moc nehodí.
Holky, s těmi tatínky je to taky pěkné, jak jsme si to pěkně popsaly 🙂 Máte pravdu, každý je prostě jiný a hodně mužů neumí city tolik projevovat, i když je vevnitř cítí. A taky to určitě souvisí s tím, jestli je to první potomek, tedy jde o to, že muž bude v životě zastávat zcela novou roli OTCE, nebo už nějaké děti má. A taky určitě ta vymodlenost miminka, taky si myslím, že po několika letech snažení je pak přístup rodičů k těhotenství prostě jiný. My se snažili asi rok, než jsem otěhotněla, a i tak to pak už bylo docela náročné, tedy hlavně pro mě, prostě napadaly mě už všelijaké myšlenky, že to třeba nepůjde…Tak nějakých 8 let si vůbec nedovedu představit a moc moc moc Ti Šári přeji, že to pak vyšlo a že si to s Alešem teď tak krásně užíváte 🙂 🙂 <:o)
Jity, a Tvůj manžel má taky můj obdiv, že se tak stará o rodinu a zvládl přijmout Danulčino postižení, je vidět, že sis vybrala dobrého chlapa do nepohody, o kterého se dá v životě opřít. Máš pravdu, někteří by to nezvládli a utekli, no ještěže existují i muži, co vydrží a dokáží být oporou.
