Jsem po amnicentéze a už odpočívám doma. Zákrok byl nebolestivý, ale trochu nepříjemný. Po odběru jsme měly zůstat ležet na oddělení rizik.těhotenství cca 2h a pak s doprovodem domů. V mém případě se to protáhlo o několik hodin.*-)
Po odběru jsem normálně odešla do kabinky a zavřela za sebou. Víc si nepamatuju…..zkolabovala jsem a probrala se až po pořádném profackování za asistence snad všech sester z oddělení.. Bohužel, nikdo neviděl jakým způsobem jsem upadla, a já neměla žádné viditelné zranění (kromě bouličky na čele ), proto následovalo celodenní vyšetřování a pobyt na JIP přes noc…Vyděsila jsem nejen sebe, ale i celé oddělení. Sestra z odběrů mi řekla, že od teď budou každou pacientku raději doprovázet, že se jim to ještě nikdy nestalo. Což já taky nechápu, protože např.odběry krve mi nijak nevadí, a navíc jsem před omdlením nestačila nijak zareagovat…
Po různých odběrech z krve a následně vyšetření u tří specialistů mi našli pouze lehčí anemii, kterou trpí snad každá těhule..tudíž jsme se shodli, že to bylo způsobeno stresem a strachem o miminko….
Hned po příchodu domů, na druhý den, mi volali z genetiky, že předběžné výsledky vyšli negativně. 😀 Spadl mi kámen ze srdce a doufám, že nenastanou jiné komplikace.
Závěrem bych chtěla říct, že bych v budoucnu další triple testy a tím i amnio odmítla a nechala si pouze screening z prvního trimestru…teď už jen porodit 🙂