Ahoj Lucko,
připojuju se k ostatním těhulkám z projektu a moc ti gratuluju k těhotenství!
Já jsem v prvním těhotenství prožívala změny nálad v šílené míře. Zozbrečela jsem se třeba, když můj muž zabil malého pavoučka a já jsem plakala, že si ještě neužil života a je mrtvý, nebo jsem brečela u naprosto trapných filmech, kdy bych se jejich úrovni spíš kriticky smála. Stačilo, že zemřel nějaký hrdina, který čekal s jinou hrdinkou dítě a byl konec. A podobně. Tyhle projevy-že brečím a dojímám se, mě jakoby vyčerpávaly. Nejsem na to zvyklá, spíš se v tomhle směru moc neprojevuju a rozhodně mě málo kdy něco dojme… Ale nic s tím nešlo dělat. Hormony si jedou tak, jak zrovna potřebují a podle mě je nejpřirozenější se tomu prostě poddat. Nejhorší je, když v sobě člověk něco zadržuje, co chce ven. Prostě si to dovol a breč a směj se, kdy se ti bude chtít! Je to tvoje zvláštní období, nikdo nemá právo to posuzovat a byl by to nějaký trouba, kdyby to dělal 🙂
V tomto svém druhém těhotenství, kdy čekám holčičku, nic podobného neprožívám. S každým dítětem a těhotenství je to jiné. Za to mám a měla jsem mnoho jiných zvláštních příznaků, např. holčička má ráda ostré – takže občas si dám nějaké ostré papričky, nebo tak. U Tyšiho jsem zas furt jedla těstoviny se zeleninou.
Buď v pohodě a užívej vše tak, jak je zrovna u tebe nové. Jednou na ten čas budeš s úsměvem vzpomínat a vyprávět svým dětem, jaké jsi měla prožitky a chutě a oni si to budou třeba i dávat do souvislosti sami se sebou a bude se jim to vyprávění líbit 🙂
Měj se prima!
Marie
