Když mi to řekli, sesypala jsem se jako domeček z karet. Já mám s cukrem pořád problém, tedy, nemám ho, dokud to nějaký doktor nezačne řešit. Oni mi ten cukr zkoušeli rovnat práškama, ale to byla úplná katastrofa, tak zle mi v životě nebylo, tak jsme se domluvili, že to necháme, mně ta porucha glukózové tolerance nijak nevadí, v podstatě bych měla jen držet dietu, kterou nedržím :$
Ale v těhu je to prý něco jiného, prý mimi vadí i málo zvýšené hodnoty, a dietou v těhu se mi to srazit nepodařilo. Tlačili mě do inzulínu, prý jen po dobu těhotenství, já jsem jim řekla,že se obávám, když budu píchat půl roku inzulín, že to moje slinivka zabalí a zůstane mi inzulín doživotně. Potvrdili mi, že je to vysoce pravděpodobné. Prostě jsem nechtěla být těžký diabetik, i když mě ujišťovali, jak je život s inzulínovou pumpou fajn a jak se mi to bude líbit. Řekla jsem si, že když to nevadí mně, nemůže to vadit ani miminku.
Chodila jsem poctivě na všechny ultrazvuky a poctivě se přiznávala, co vyvádím. Slíbila jsem sobě i manželovi, že když bude mít mimi problém, začnu s inzulínem. Naštěstí to nebylo potřeba.
Ale proboha nikdo to po mně neopakujte!!! Ono to asi takhle dobře nedopadne vždycky.
Tím jsem chtěla jen říct, že je dobré, věřit vlastnímu tělu i miminku. Když máš Radushko pocit, že jsou kluci spokojení, tak prostě jsou 🙂 Šest týdnů ještě dáte, to zase není tak moc. Kdyby Ti vrdlo bříško, tak nohy nahoru, myslet na hezké věci a nic nedělat! 🙂
No, mně se to mluví, já celé první těhu četla detektivky, nemohla jsem si pomoct :$ Těhotenské knížky a knížky o novorozenci jsem začala číst, když už byla malá na světě 🙂 Mně to prostě vůbec nedcvakávalo, že budu mít fakt mimi :$
