RE: těhulky halooo

Ahoj holky,

konečně jsem přemluvila žaludek, že tam ta snídaně i s tou hromadou léků, co beru, prostě zůstane 🙂 Je mi ještě hůř, než v prvním těhu, sice nakonec obvykle nezvracím, ale je mi zle od té doby, co otevřu ráno oko až do té doby, než jdu spát. S malou mi alespoň ráno nebylo tak zle 🙁

Koukám, že máte obavy, jak to zvládnete s miminkem, až se narodí, tak bych vás chtěla uklidnit. Já jsem se poprvé bála taky, k dětem jsem se nikdy nehrnula, spíš mi vadilo, jak jsou hlučné, všechny mi připadaly rozmazlené, nikdy jsem žádné nepřebalila, nenakrmila, nepřevlíkla, chovala jsem jen děti kamarádek, když mi dítě pečlivě složily do náruče. Prostě mateřské zkušenosti žádné a předpoklady pro mateřství katastrofální. Manžel i tchýně se obávali (manžel tiše, tchýně veřejně), jak to zvládnu. A nakonec to bylo ÚPLNĚ V KLIDU.
Přebalování, koupání i kojení mi ukázali v porodnici a vážně mi to stačilo (a to fakt pomalu chápu), doma to pak bylo trochu chaotické. V poledne jsem byla ještě v noční košili, nepoznala jsem, proč malá pláče, tak jsem zkoušela klasické nakojit, přebalit, pochovat, v noci jsem zpočátku nereagovala na její pláč, hrozně mě překvapilo, co je to za zvuk a chvíli mi trvalo, než mi docvaklo, že je to na mě a že mám jít ten pláč řešit 😀
Taky jsme prvních 14 dní jedli po hospodách (bylo léto, tak jsme byli i s malou na zahrádce) a co nám kdo přinesl, vytírat jsem nestíhala, s tím mi pomohla tchýně a luxování jsem vzdala. Prach jsem utřela snad po měsíci :$
Ale žádná zvláštní dramata se nekonala, zvládla jsem i zatvrdlá prsa, potíže s přibýváním na váze u malé (já jsem přibývala krásně, bohužel :S ), naučila jsem se ji oblékat, i když byla tak maličká, že jsem měla strach, že jí něco zlomím (a nezlomila jsem, samozřejmě) i držet hlavičku, a to jsem extrémně nešikovná ! Můj dojem z mateřství za těch 15 měsíců je ten, že to všichni hrozně přehánějí. Není to žádná hrůza, naopak. Vážně si to užívám, s jedním zdravým dítětem je to opravdu dovolená 🙂
Od půl roku, co se pořádně nacpala, spí malá do devíti i déle, teď se naučila do 8:30. Sice nespí zase přes den, jen 30 min a nechce jíst, ale každé dítě má něco a tohle se dá zvládnout. Každý měsíc chodím na nehty, čtyřikrát ročně ke kadeřnici, zvládneme i kafe s kamarádkama – malá kafe nepije, ta má vodu, pochopitelně 😀 , chodila jsem s ní do speciálního kina pro kojící matky, takže i kultury mám dostatek.
Jednou týdně chodím s malou na cvičení pro děti, to jediné mi dělalo trochu potíže, je to cvičení pro děti, takže hodně infantilní a blbnout před cizíma matkama víc než člověk blbne v soukromí doma byl pro mě trochu problém, ale děti to baví a matka prostě musí zapomenout, na to, že je dospělá, svéprávná a má nějaké vzdělání 😀
A dokonce jsem se i jednou týdně dostala na dospělácké cvičení 😀
Když jsem to zvládla já, bez „mateřského nadání“ a totálně nešikovná, vy to zvládnete úplně s přehledem Moje tchýně dodnes nechápe, že jsem to zvládla jen s manželem a že se ke nám nemusela nastěhovat a o malou se starat spolu se mnou 😀
Ale dobré je, když si partner, až vás pustí z porodnice, vezme alespoň týden dovolenou. Kromě toho, že mi moc pomohl, to byl nejkrásnější týden našeho manželství. Já jsem konečně byla napůl neschopná a jeho pomoc jsem opravdu potřebovala 😀 a taky jsme na ten bezmocný plačící uzlíček byli dva úplně stejně bezradní rodičové, takže jsme se všechno učili společně