Čau holky:D !
Musím napsat dokud je na to síla:) . S pavoukama prožívám naprosto to samé co ty, takže tě naprosto chápu a rozhodně tě nemám za hysterku. Mám taky pár zážitků kdy se mi málem srdce zastavilo. Jednou to bylo ještě s ex, když jsme dokončili podkroví a nastěhovali se. Nebylo ještě z venku dodělané obložení oken nebo něco takového a tak se nám dovnitř dostal obrovksý, ale OBROVSKÝ venkovní pavouk. Hajzláků se taky nebojím, ale tohle byl macek!!! Já byla doma sama, ležela na sedačce a koukala při lampičce nebo svíčce na telku. Zničeho nic, na zdi se mihnul obrovský stín:| 😐 ! No já v půl vteřině byla na nejvyšším bodu sedačky a hledala kde to zvíře je, pak jsem ho uviděla, koukal na mě z prostřed obýváku, já zástava srdce, můj konec! Mobil daleko.. Já ho nedokážu ani zabít, nedokážu se přiblížit, no začala jsem strašně brečet. Manžel byl tehdy na akci a já pro něj měla jet, ale věděla jsem že pro něj nepojedu dokud nebude pavouk zajištěný. No já se tehdy tak půl hodiny burcovala, nedýchala jsem, brečela celou dobu, a nakonec na něj asi z metru hodila misku a povedlo se. Byl po dmiskou. Na závěr, když jsme přijeli domů, manžílek opitý, se strašným smíchem oddělal misku, že.. Naštěstí byl pavouk tak zpitomělý, že zůstal na místě a byl vyhozen z okna.. Fuj to byl tehdy HOROR!! A nemyslím si, že mě z toho někdo dokáže vyléčit. A další co mě děsí je průlez trubkou. Nikdy neprolezu žádnout trubkou. Umřela bych uvnitř.
