A když máte ten den pod psa, přidám ještě něco pro zasmání, vzpomněla jsem si na to včera, debatovaly jsme s kamarádkou, k čemu člověku je vzdělání.
Rekonstrukci jsme začali před třemi lety. Oba nejsme moc zruční, tak jsme si museli najímat řemeslníky a makali jsme jako šrouby, abychom je zaplatili. Sehnali jsme moc šikovného zedníka, bohužel byl taky drahý (v Praze 200 Kč/hod, ale tehdy to byla normální cena), jeho „plat“ spolkl moji celou měsíční čistou výplatu za 14 dní, a to mám VŠ a dělala jsem tehdy opravdu odbornou práci. Nemohli jsme si finančně vyskakovat, tak jsem celou zimu chodila v děravých botách, nešly opravit a na nové prostě nebylo. Náš zedník měl asi čtyři zuby, pivní pupek, ale na nohou nosil „koně“ za 5000 Kč. Jednou mi povídá, že jeho žena je chudák, nemá co na sebe, tak jí musel koupit kostým za 20 tis. Kč a dceři šaty na maturitní ples za podobnou částku. A prý za kolik peněz nosím šaty já, že prý dneska to ty ženský nemají vůbec lehký, když je všechno tak drahý 😀 😀 😀 Jen jsem otevřela ústa a hned tak jsem je nezavřela, protože zároveň dodal, že ty „chudinky“ se dívají na směšně malou plazmovou televizi, tak jim koupil novou, s metrovou úhlopříčkou. Tehdy jsme s manželem dostali záchvat smíchu, měli jsme 20 let starou televizi Panasonic, klasickou tlustou a mysleli si, bůhví, co nemáme 😀 😀 😀
A pak se říká, jak se vysokoškoláci mají 🙂 Já mít syna, tak jde na zedničinu, ale jen do Prahy !!!
