Ahpj holky a hlavně Bruno s Walim – velikánská gratulace a pusa od mě i od Sofinky (možné nevěsty? 😀 ) Ten čas fakt letí a jsem moc ráda, že i po porodu sem chodíme a píšeme, poprvadě jsme myslela, že se tak nějak rozpadneme.
Katie – velká gratulace, jsi šikovná
Teo – rýmičku máme za sebou,a le u nás trvala měsíc – fuj.
Lily – já kojím klidně 6x 7x za noc když se zadaří a samozřejmě jsem pak ráno mrtvá. Aůle otevřeně říkám, že jsme velká měkota na to, abych jí nechala vyřvat, nejsem na to připravená. Možná kdyby měla svůj pokoj, ale takhel leží půl metru ode mě a to prostě nejde. Snad časem. Dneska ale musím sofku pochlálit – vstávala jen dvakrát.
Anett – to by bylo na dlouhou debatu, nechi to tady holkám zaplevelovat, máš pravdu, že děti sužované hladem očkování nespasí, očkování je jinou formou pomoci, jinde. Přes Unicef se dají koupit proteinové sušenky, tablety na čištění vody, věci do školy, prostě všechno, Výždycky víš co kupuješ a myslím, že je to marketingově velmi dobrý tah. můžeš koupit i moskytiéru za 120 korun. Já si nedělám iluze o velkých humanitárních organizacích, ty peníze spolkne hodně samotná administrativa a pod. ale je to to jedné co můžu ve své situaci dělat. S malým dítětem prostě nemůžu naložit kamion a jet přímo do těch míst (i když radka by to možná dokázala 😀 ). Tvůj názor je velmi racionální a i z určitého úhlu pochopitelný. Pokud se díváš na Afriku jako na celek. Ale když si představíš každé jednotlivé dítě – narodí se, směje se, pláče, žvatlá – tak jako naše děti. A jediné provinění je, že se narodilo rodičům, kteří o regulovaném početí nemají ani potuchy. Řešení je složité a kdyby nějaké rychlé bylo tak už snad je realizováno. Ale máš pravdu, že bohaté země mají svoje zájmy a ona ta chudá Afrika se jim doscela hodí. Nejde jen o Afriku, abychom byli korektní, taky jihovýchodní Asii, tam je právě nejvíc potřeba očkování.
Víš podobně jako ty uvažuje většina lidí – a já je vůbec za to neodsuzuju. Všechny moje kamarádky se na mě koukaly jako an blázna, že připsívám a pak koukám kolik stojí dudlík pro Sofinku. A to jsou na tom všechny ekonomicky líp než já. Ale nepřispějí – důvodů je několik – 1. sám mám málo 2. nevěřím humnitárním organizacím 3. stejně nikomu nemůžu pomoct. S tímle přístupem se opravdu nikomu nepomůže. S tím mým taky ne, ale alespoň mám snahu. Kdyby přispěl/pomohl každý, možná by se s tím něco dělat dalo. Možná je to utopie, ale nikdy se nesmířím s tím, že děti (a samozřejmě i dospělí) umírají hlady. Tak už dost toho depresivního tématu, myslím si ale, že charita k Vánocím (pokud možno i jindy) prostě patří.
