Zdravím všechny diskutující maminky i čtenářky tohoto fóra. 🙂
Ráda za vámi chodím, když mám čas. Na začátku jsem se sama zapojila a něco málo napsala (pravda, pouze asi 3krát pod jménem Danulka), ale pak jsem neměla tolik času a jak se vaše diskuze rozrůstala, nechtěla jsem do ní zasahovat, protože jsem věděla, že stejně nebudu moct psát pravidelně. Takže jsem byla pouhou čtenářkou, ale ve vašich příspěvcích mnohdy našla odpovědi na otázky nebo problémy, které mě zajímaly. Za to jsem vám všem chtěla moc poděkovat. Je pravda, že od té doby, co mám dcerku už sem moc nechodím, v průměru asi 1x týdně nebo za 14 dní, podle toho, jak si vzpomenu nebo mám možnost. 🙂
Já mám 10ti měsíční holčičku Emu (narodila se císařským řezem, protože nebyla správně otočená… myslím, že se její osobnost projevila už v bříšku… prostě si ráda děla věci po svém a na hlavu se kvůli nikomu stavět nebude:-)). Je hodná a šikovná, jen mě od svého narození ještě také nenechala vyspat…
LILY, jak píšeš, že už si s nočním kojením nevíš rady, tak jsme na tom podobně. Ema je vzhůru každé dvě hodiny, stoupá si v postýlce a křičí. Někdy ji stačí pochovat a hned zase usne, ale většinou ji musím nakojit. Vím, že se tím jen uklidňuje a hlad určitě nemá (asi nad ránem už má), ale co s ní mám dělat. Ona prostě v noci potřebuje mít jistotu, že jsem nablízku. Vypozorovala jsem, že když se v noci trochu probere ze spánku (což děláme všichni), tak neumí sama zase zabrat, hned si stoupne a hledá mě. I když si ji v průběhu noci dáme k nám do postele, stejně se budí a chce se přisát. Zkoušeli jsme asi dvakrát nechat ji vyřvat, ale byl to stres pro všechny a došli jsme k závěru, že tudy cesta nevede a rozhodně nechci dělat nic násilím. Asi to chce jen čas, až bude mít trochu více rozumu a bude více chápat svět okolo sebe. Nechci, aby byla vyplašená nebo ji způsobit nějaké trauma. Každé dítě je jiné a má odlišné potřeby. Naštěstí můžu říct, že jsem si na noční vstávání zvykla a přes den bývám unavená jen málokdy. Nejhorší byl první měsíc či dva, to jsem byla vyčerpaná. Ale teď už mi to ani nepřijde a třeba bych byla vyplašená, kdyby najednou spala celou noc… Myslím, že bych k ní pořád vstávala a sledovala ji, jestli je ok. :O
Jinak jsme se nejspíš potkaly v Podolí při registraci k porodu (21.1.2011). Já byla desátá v pořadí, ale podle fotek si tě nepamatuju (nebo tě tam přišel zaregistrovat manžel? vím, že tam jeden takovy byl:-)). Já tam přišla s přítelem okolo půl sedmé a překvapilo nás, kolik už tam bylo lidí… A stačilo přijít o pět minut později, a už na mě nezbylo místo… prostě masakr.
Maminky, všem vám moc fandím, máte šikovné děti a vytvořily jste prima fórum. Přeju vám hodně pohody v tomto pošmourném předvánočním čase a ať vám drobečci dělají jen samou radost. 😀
