Ahoj holky,
Katie a Čtenářko, držím moc palce, ať už jsou všechny horečky a nemoci pryč!!! Ten pobyt v nemocnici teda musí být hrozný, ale ještě že už tam s tak malým dítětem může být maminka Mně mamka vyprávěla, jak jsem byla jako kojenec já hospitalizovaná asi týden v nemocnici a co to se mnou udělalo (psychicky, naštěstí dočasně 🙂 ) – no to se mi stát teď se Sárinkou, tak si jdu hodit mašli, to by mi fakt urvalo srdce :'(
Teuš a Radko, díky za návod, když to mám hned dvakrát, tak to se mi stopro podaří 😀 Vlítnu na to, jak budu mít trochu času. Zítra jedeme na 5 dní pryč, dneska ještě musím balit :S
Lily, to je mi fakt líto s tím spaním a asi moc neporadím. Já teda nemám ty nervy nechat dítě vybrečet, i když uznávám, že to funguje a asi je to mnohdy i třeba. My jsme zatím měli štěstí, že Sárinka je prostě v pohodě, trošku si i říkám, že třeba tím, že se jí snažím v potřebě maminky vycházet vstříc (a kupodivu ji to vůbec nerozmazlilo ). Nenechávám ji plakat ani minutu, jsem v tomto asi docela prdlá, studovala jsem psychologii a mám asi trochu profesionální deformaci :$ – kdykoliv pláče, tak hned myslím na různé citové deprivace a pocity úzkosti a opuštění…. Ale je pravda, že rozlišuji pláč a takové stěžování bez slziček, to je trochu jiná situace. Když to vyžadovala, byla jsem u ní a hladila ji až do usnutí. Taky přiznávám, že když to chtěla, uspávala jsem u prsu :O . Teď už to nevyžaduje, usíná sama v postýlce večer i přes den, když neusne (večer se to nestává, ale přes den sem tam jo), klidně vydrží i 45 minut sama v postýlce a povídá si, hraje s dudlíkem, maminku nevolá . Nebylo to tak ale vždy. A v noci se budí 2x, pokaždé hladem, protože se vzorně soustředěně napije a hned zase usne. Mám pocit, že se prostě potvrdilo to, co jsem už mockrát četla, že dítě si musí tu svou potřebu naplnit a pak jej přejde Ale možná to je jen náhoda a povaha dítěte, ne naše výchovné metody. Já bych Nelinku určitě do jiného pokoje nedávala, naopak bych si ji vzala do postele, ale to už jsem tu psala. My jsme zažili proplakanou noc – částečně – jen jedenkrát, nic ji nemohlo utišit, jen chování a kojení. Když už jsem ji měla u prsu asi 2 hodiny a jinak brečela, tak už jsem pak brečela taky, manžel se vzbudil, vzal si ji do náruče – kupodivu se zklidnila – a spal s ní v náručí až do rána 😀 😀 On teda nespal, ale ona ano a už se to pak nikdy neopakovalo (ale je fakt, že jsme ještě nezažili žádnou nemoc a taky žádné prořezávání zoubků)
Katuš, psí závody, no to je super! A to běhá manžel s vaším pejskem? A máte hezké plány, s tou posádkou a domečkem 🙂 Tak ať to vyjde!!!
Ozvu se, až se vrátíme, to zkusím přihodit i ty fotky. Hezký víkend!
