Ahoj holky, každá doktotka je jiná to je pravda, ta naše se jen zeptá co umí, ale nezkouší jí z toho, ono je fakt, že se sama posadila u ní na přebalováku tak nemusela no. Ale moc to neřeší si myslím, děti jsou fakt různé a nic to do budoucna nazanmená. Já taky chodila v 9 měsících, manžel v 10, ale jiné děti v 15 měs. a kde dneska jsou, takže co…
Lily – sofinka si naštěstí sama docečla vyhraje, ale musím jí pořád hlídat – obyvkle si totiž hraje s věcma pro ní nevhodnýma – kohoutek od topení, kabely od lampy, zásuvky, psí pelech a pododbně, takže si s ní moc nehraje, jen ji hlídám aby si neublížila. Večer usní navzdory nepevnému režimu taky v pohodě, přes den zas jen u kojení, ale v poměrně přesné časy, bez kojení je to řev a pak taky usne, tím, že jsem pořád někde tak není zvyklá na postýlku jako na bezepečné místo, ale na maminku, která jí v tom rozcouraném světě představu jedinou jistotu. Oni když jsou kluci od Radky dva tak si tu jistotu dávají navzájem, na naší holčičce je vidět jakou má v cizím prostředí radost, když jí máma drží a když vidí známe hračky, deky, psa…
Jen se bojíím, když to má v krvi, navíc je vodnář, což jsou taky cestovateleé, aby nám v 18 nepláchla na druhý konec světa… Prostě musíme mít ještě jedno klidnější miminko.
