My už takhle taháme psy všude (kromě Ikey), chodíme jenom tam, kam můžou. Indík si lehne pod stůl a spí, ale Mini se dycky nenápadně vypaří a najdu jí na konci restaurace u lidí, jak se jim snaží olízat obličej. Musíme jí hrozně hlídat, protože jakmile se na ní někdo usměje (na což ona úplně čeká), tak zdrhne. Spratek. 😀 Ale už jsme docílili, že jdeme do restaurace i na volno a poslouchaj, tak jsme na to hrdý. Doufam, že děti zvládnem podobně. Říkali sme si, že když budou naše děti aspoň způlky tak krásný jako Indy a způlky tak chytrý jako Mini, tak to bude skvělý…. 😀 😀 😀
Počkej, až budu mít děti jako ty, taky budu závidět někomu, že nevaří… 😀 Ale musíš uznat, že bych byla blbá, kdybych teď vařila… 😀 😀
