To se máš, že ta tvoje moc nemluví, ta moje prostě hubu nezavře. Ale zas eje moc hodná, to jo a má mě ráda, ale i moc péče je někdy na zabití 🙂
A s tím jídlem to se taky děsím, budem si to muset tvrdě vybojovat, co člověk to názor, ale jsou to naše děti a my pro ěn přece chceme to nejlepší, navíc předchozí generace má úplně jiné inforamce od doktorů než máme my.
S mojí mámou už to začalo – vybalila věci po mě na mimino a všechno vyprala a vyželila. A já ted nevím jak jí říct, že to všechno nechci, že ty věci jsou starý a sepraný většinou, což by až tak nevadilo,a le hlavně maj moc málo rouzepínání, ty dnešní bodíčka jsou mnohem lepší, no třeba ještě budu za to ráda, ale zatím se děsím, že mi zaplní skříň krámama. Ale když jí vidím jak se s tím poctivě žehlí, je mi jí líto, schovávala to celý roky atěšila se, že tím někomu pomůže, prostě máma 🙂 Nemám to srdce říct jí, že to nechci.