Ahoj holky,
Radko, je mi to líto, myslím na tebe. Říkám si, že člověk se furt za něčím honí, něco nestíhá a přitom je nejdůležitější být co nejvíc se svými nejbližšími a lidmi co máme rády. Jak píšou holky, úplně nejvíc jsou pro nás naši prckové, taky to tak cítím, je to teď všechno úplně jiné a hrozně mě to nabíjí.
Holky, ty vaše děti jsou hrozný šikuly. To Anička fakt ani neleze, ani se ještě nehoupá na kolenou. Už se teda obrací z bříška na záda, ale jinak se jí do ničeho nechce. Teď nám dala rehabilitační takovej brutální cvik, u kterýho hrozně řve, až to trochu nedávám. Navíc se jí udělaly takové malinké modřinky na rukou a na nohách, četla jsem, že to může být z toho tlaku, ale taky klidně nějaké krevní onemocnění, tak se jí na to zítra zeptám.
Jinak má zase hodně zubů, už šest. Vtipně jí začaly nahoře dřív růst dvojky než jedničky, tak byla jak upírek.
Katuš, to je dobře, že je Sofince už lépe, takováhle horečka je zatím mojí noční můrou a i když to čeká asi všechny děti, tak je to děs.
Se spaním to máme tak, že se to furt mění. Momentálně se budí ve dvě a v pět, a pak v půl sedmý vstává. Večer je zvyklá usínat sama, přeříkám Broučky, dám pusu a jdu. Většinou sama usne.
Polsko zvládla naprosto v pohodě. A to jsme jely busem 7 hodin. Byla moc hodná. Já dělám mimo jiné trenérku, tak jsem tam byla s týmem na mezinárodním turnaji. Ale byla s námi moje mamka, tak se tam o ní starala. To bych jinak nezvládala.
Tak se mějte moc hezky.
