Ahoj holky, moc moc vám všem děkuju za podporu. Mně je strašně, oči vybrečené, plné tělo bolesti a smutku. Obřad byl náročný. Občas vyšla slza když mluvili nejbližší, to jsem se stále držela. Ale pak se rozjela rakev a už to nešlo zastavit. Odešel mi jeden z nejvzácnějších lidí, je to obrovská bolest, až dnes jsem to přijala, uvěřila. Tolik síly co v tom obřadu bylo………. Nejde o tom psát, protože jste neznaly. Koupila jsem 10 krásných velkých bílých růží, jen s černou páskou. Když jsem je dávala k fotce (nádherně šílené barevné a vysmáté fotce), málem jsem to neustála. Je mi smutno, moc. Ještě jednou vám všem moc děkuju že jste na mě tak myslely. Dnes jsem sama, blond je v Rakousku, ale zítra už budem spolu. Volal mi, ale špatně se mluví. Vám to píšu, tak to jde.
A svátek – Ivi máš pravdu, neřeším ho, ale napsalo mi dnes tolik lidí – a i takových že jsem ještě třikrát četla znova a znova jestli vidím dobře – že to asi přehodnotím a zapojím se i do těchto přání. Je to příležitost jak někoho pozdravit, říct mu jsem tady. Najednou si přede mnou lidi na nic nehrají a říkají narovinu jak to mají doma oni. Život se mi posunul úplně jinam.
Mějte všechny krásný večer. Já doma objímala kluky hodinu v kuse, málem jsem je rozmačkala. Až odejdu já, něco tady po mně zůstane, všechno to za to stálo. Teď už všechno dělám pro děti. Má to smysl.
