RE: těhulky halooo

Radus – já už sofinku taky ostříhala. A šlo to ztuha, ale musela jsem šmiknout ofinu – šla jí do očí a hlavně v bazénu jí to vadilo. a sponka? ta šla dolů hned. Jenže já jí nemohla zaměstnat jídlem, protože má zase své nejedícíc období. Takže jsem jí dala hračku, vzala nůžka a udělala šmik – na jeden zátah. takže manžel řekl, že vypadá dost divně, ale hlavně že nešilhá ne? já bych ji v klidu neudržela vůbec nijak a násilím jí hlavu taky neudržím.
Holyk my jsme měly teda úrazovej tejden – sofinak má modřinu přes celou tvář, ten prokouslej ret nadvakrát v sobotu přibyla boule na hlavě a včera nám prokousla tubu imazolu – na zapruzelý zadeček a kus snědla. My jsem ji to pak násiílám dolovali z pusy – to byl řev 😛 no snad tenhle týden bude k sofince přívětivější – ale ve dvě jdeme všichni k zubaři 😀

Holky já myslím, že jak nám to doma klape závisí hodně na postiji těch dvou, někdo se rozčílí hned a chce se rozvést (já), někdo mávne rukou a je klid. Takže pak to vypadá že někde je hůř a někde líp, u nás je střídavě, ale já jsme moc pověrčivá, vždycky když napíšu o manželovi něco hezkýho, večer mě strašně nasere, takže raději nic nepíšu:D ale víkend byl ok 🙂
Claire – musím ti napsat pohled z druhé strany, i když to asi nebude váš případ, tak to neber osobně, ale nedá mi to. Jak už jsem psala, Dušanův brácha žije taky v Irsku se svou přítelkyní, vidíme se jednou za rok a tak to mají i s rodičema. My jsme tady a tak (pro mě bohužel) vidíme dušanovi rodiče skoro každý týden nebo 14 dní. Jsou docela fajn, ale všeho moc škodí. A když nám třeba švagr po příletu řekne – no jo vy se máte rodiče za barákem, kdykoliv vám pomůžou a starají se o vás, to my to máme těžší a do toho tchán taky řiká jak je lukášek (švagr) hrozně dospělej a musí se starat sám, tak můžu vyskočit z kůže. Protože za 1. Lukášek si to sám vybral a podle mě mu to náramně vyhovuje, že není u rodičů tak blízko a kdyby chtěl může jezdit častěji, ale nechce a za 2. to že jsme tady, neznamená, že nám někdo nějak výrazně pomáhá. Byt jsme koupila já sama na sebe, ještě když jsme spolu chodili, auto jsme koupila já ze svého stavebního spoření, na domácnost jsme si ušetřili a hypotéku za nás taky nikdo nevyřizoval, nidko nám neshání doktory, neplatí složenky, nespravuje auto atd. Byla jsme vždycky dost hrdá an to, že jsem si všechno obstarala sama. Od manželových rodičlů jsme kromě standrdních dárků k vánocům nedostali nikdy nic, se stěhováním nám nepomáhali, jediné v čem nám pomáhají, že si vezmou psa, když letíme právě do Irska. Tak nevím v čem je ta pomoc, že by psychická? No já bych byla od svých tchánovců raději dál (jsou 100 km a ani to nestačí) no a za 3. to že my jsme tady a oni tam taky znamená, že oni se o rodiče a babičku nestarají, ale my jo – my jsme jim pomáhalai bourat kuchyni, malovat u babičky, sekat trávu na chalupě a spoustu drobností jak to v rodině chodí. Dušan jim sparvuje počítač, já jim radím s telefonníma účtama a bankama, kolikrát mám pocit, že jspou nesvéprávní 🙂 No a pak mě strašlivě nasere, když tchán řekne, že my se máme dobře, protože oni nám pomáhají…. Tak asi tak, je to samozřejmě jiná situace, protože jak píšeš tvojí švagrové asi rodiče hodně pomáhají, ale mám čerstvou zkušenost z hádku kvůli tomu, tak jsme chtěla napsat zase pohled z druhé strany. Ani nevíš jak bych chtěla aby se vrátili z Irska, kromě toho, že je mám ráda, by se také pozornost rodičů rozprostřela na víc míst a nemuseli bychom je mít pořád na krku my.