Ahoj holky, celkem mě mrzí že se mi ty příspěvky nezobrazují celé, nevím jak vám, ale mně tam chybí kus z pravého okraje. Ale i tak se dá celkem pochopit, o čem se bavíte.
Motejlko držím pěsti ať to zachráníte. Je úžasné jakým způsobem to řešíš. Snad se probere.
Holky, já nechci omlouvat žádného chlapa, to ne. Ale popíšu vám mé pocity co jsem měla před měsícem. Vrátila jsem se domů po šíleně náročném dni. Kluky hlídala babička. Já byla fakt utahaná. A doma to vypadalo, jako by tam bouchla bomba. Hračky všude, vysavač roztahaný, kluci zrovna brečeli, babička to prostě moc nezvládla … A já si tehdy, v ten moment řekla, že chápu ty chlapy co se vrátí po náročném pracovním dni domů. Tohle tam určitě najít nechtějí. Já se těšila na ty své hodňoučké chlapečky a mě doma čekaly dvě hladové šelmy … Měla jsem po náladě, okamžitě.
Tím chci jen říct, že je to vždy síla toho daného momentu, kdy se sejde víc pocitů, do toho nějaké očekávání a skončí to hádkou, nebo tichem, zkaženým večerem a tak …
Myslím si ale, že všechny jste s mužem kterého jste si vybraly, tak to trošku berte s nadhledem, i když je to těžké. Ale pravda je taková, že my ženy to musíme ustát. Proč myslíte, že matkama jsou ženy a ne muži. My na to máme. Zkuste brát život jako hru, jako šachy … snad mě pochopíte správně.
Holky nedívaly jste se na ten odkaz s jídlem co jsem dala?
